... kdybych tu měla košík jahod, tak ho celej zbodnu asi. s mlíkem a cukrem. mám ráda tu růžovou barvu, kterou je zabarvené to slaďoučké mlíko. xxx včera proběhl můj poslední školní den. troufám si říct fakt poslední. konkurence u přijetí na fsv je obrovská a u mě je to beztak pouze dálkové studium, takže o každodenním sezení v lavici nemůže být ani řeč. zakončila jsem to cvikem z literatury, kdy čuču měla velmi podněcující referát, z čehož plyne, že si dnes jdu do knihovny půjčit knihu striptease chicago. dnešní jeden jediný školní blok jsem zatáhla a odjela včera domů. nicméně jsem tenhle týden absolvovala tři ústní zápočty - paráda - pak jsem obdržela do indexu tři další zápočty, no a pak jsem šla na jeden písemnej z volitelňáku. docela jsem na to šprtala, přesto mi přišlo zadání neadekvátní. naučila jsem se telefonní seznam, který je k napsání testu u této vyučující nezbytný. dvě otázky nemám a dvě mám na půl. ze čtyřiadvaceti. takže mi to nedá. ale trápit se s tím nebudu. tak nebudu mít splněný zápočet, no. kreditů mám na rozdávání.
podpatky! můžete mi někdo vysvětlit, jak se v tom dá hodit celý den či několik dní v kuse? v úterý jsem vyrazila na dámskou jízdu. šest hodin v osmicentimetrových podpatcích, ale šlo to. seděly jsme s térou a jíťou v esku a jediný můj pohyb byl na toaletu a zpět, tudíž nohy neměly šanci odumřít. ve středu jsem v nich vyrazila do školy. po literární kritice jsme vyrazily s térou na nákupy. když jsem si v kabince zkoušela džíny a boty si sundala, měla jsem pocit, že úlevou létám. proč si lidi zpříjemňují život LSD a podobně? stačí pár hodin na podpatcích, pak je sundat a člověk má pocit, že lítá úlevou. nicméně kdy jsem ťapala po těch kočičích hlavách moskevskou vzhůru, nadávala jsem jako špaček. v gatu jsem byla nucena si zakoupit růžové gepardí baleríny s otevřenou špičkou, protože bych jinak skutečně pošla už. tak mi vysvětlete, jak v tom člověk může chodit? nebo je to jako s lyžákama? že první den v sezoně v nich neuvěřitelně bolí nohy a pak už je to ouky mňouky?
koupila jsem si nové džíny. ale jako fakt úzké. ale prý mi sluší. a k těm podpatkách vypadají nehorázně dobře. a černou sukničku. sháněla jsem něco takového fakt věky. tak až teď. a pak jsem přijela domů a tam na mě čekala plastová vlašťovka s klíckou na krk. ach.
všechno to nějak strašně rychle uteklo. za týden se definitivně stěhuju z liberce pryč. jíťa drží těžký smutek, na mě to padá taky. ve středu chci umýt okna, a protože je rektorský den, půjdeme s rastamámou na březovku na oběd sváteční poslední. // včera jsem asi tak naposledy viděla martu, než odjede do holandska. a to zcela náhodou před knihovnou. páč jsem stornovala tu čtvrťákovskou akci v zanzu a odjela jsem.
celý den jsem včera trajdala jen v tríču s krátkým rukávem, radovala se z vonící trávy a kvetoucích stromů. tohle mě neskutečně nabíjí. ani mi snad nevadilo, že cesta domů byla fakt hardcore. plný lidí. hlavně školních výletů, takže jsem se nemohla soustředit ani na Únor 48 a dění kolem, ale ani na četbu, a tak jsem nějak zabrala a chvíli spala. v jaroměři jsem jásala, že jsem se školního výletu zbavila, jenže jsem vlezla do jiného rychlíku a tam... horda dětiček. všichni si nakoupili plastové dinosaury a damianovi vyskočil dinosauří jazyk z okýnka, když si s ním hrál jiný spolužák, tak plakal a trucoval. ani v posledním vlaku, kterým cestuju už jen deset minut, jsem tomu neunikla. poslouchala jsem rady dvou desetiletých slečen svému spolužáku, jak sbalit Nelu! takže chce to jí koupit na vánoce fakt hodně dárků, a teď koně. a taky na škole v přírodě budou tyhle dvě cácorky s Nelou na pokoji a budou malého blonďáčka pouštět v noci k nim do pokoje. nebyla jsem sama, kdo se celou cestu musel smát.
inter je ve finále. josé to dokázal. velké překvapení v podobě bayernu coby soupeře.
dnes čáry máry na přehradě a macem a co. a zítra asi ta retroekšn. jdu dnes oběhnout dva sekáče. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat