pátek 7. května 2010

suchá teorie aneb po čtyřech letech něco končí

Tenhle post updatuju později, než ho píšu. Poslední večer na koleji. Nemám vůbec nic ještě sbaleno. Ale letos toho tady zase příliš mnoho nemám, takže to je otázka půl hodinky maximálně. Čtyři roky jsem se na to těšila. Je to tady. Příští týden tu sice budu nocovat u holek, páč mě čeká ještě zkouška z literatury první poloviny 20. století, to už ale nebudu „ve svém". Vzpomínám si, když jsem poprvé otevřela dveře do pokoje a tam všude stály květináče plné kytek, všude byla samá veteš a na stěnách obrázky svatých. A tak se mojí spolubydlící stala Míša. Přesto všechno to byla hrozně bezvadná spolubydla, neuvěřitelně laskavá a vstřícná věřící Slovenka. Ten rok jsme spolu kočírovaly naprosto v pohodě. Ve druháku jsem čekala, kdo se u mě objeví, postel byla povlečená, v poličce bylo pár věcí, které ovšem vůbec nenapovídaly tomu, kdo by se mnou mohl pokoj obývat. Dlouhé týdny se nic nedělo. Až jedno listopadové odpoledne jsem přijela na kolej, obě Turkyně z vedlejšího pokoje na mě tak zíraly, dveře do mého pokoje byly otevřené a tam si vybalovala věci Sheila. Íránka. To byla asi nejzajímavější konfrontace v mém studentském životě. Pobyla čtrnáct dní a zase se vracela přes Moskvu do Teheránu, kde studovala doktorandské studium. Až do konce února jsem obývala svoji cimru opět sama, pak se znovu na měsíc Sheila ukázala. Člověk leccos zaslechne, leccos se dočte... a mně po absolvování předmětu multikulturní výchova, kterou „vyučovala" slečna, která pracuje pro červený kříž, doporučovala nám zajímavé knihy a poprvé jsem zaregistrovala „Jeden svět", zajímala spousta věcí. Naštěstí byla Sheila naprosto sdílné děvče, které mi zodpovědělo otázky, které mě zajímaly. Největší kulturní šok pro mě znamenaly dvě Turkyně z vedlejšího pokoje - z jejich pokoje se linul puch, ani jedna z nich neměla absolutně žádný smysl pro pořádek, nejspíš očekávaly, že se konečně jednou ráno zjeví v jejich pokoji uklízečka a ten cirkus, ve kterém žijí, poklidí. Ze stavu, ve kterém nechávaly koupelnu, mi bylo několikrát mdlo a nejednou mě napadlo, že si požádám o přestěhování. Ale komfort samostatného bydlení povětšinu roku mě natolik bavil, že jsem tak neučinila a Turkyně v únoru nabraly opět kurs západní Asie (to nejsou prostě Evropané!!!). Místo nich se nastěhovala Ollie s kočkou, v koupelně neustále visela potápěčská kombinéza a o nohu se mi otírala kočka zvaná Wishka. Bylo tu pořád veselo. Od třeťáku jsem bydlela s rastamámou. Spolu s Wesnou se mnou nastoupily na čj-aj a káply jsme si do noty, proto mě mrzelo, když to po prvním semestru zatáhly. Nicméně jsme zůstaly v kontaktu. Wesna pak šla na fhs do prahy a my s Barčou bydlely až do včerejška, kdy odjela, spolu. Celé dva roky. Každá jsme úplně jiná, a přesto jsme si rozuměly. Resp. hudba, kterou jsme si mohly pustit dohromady, byly asi jen kontrafakti, ale i tak, haha. Má ráda zdobení těla v snad ještě větší míře než já, a tak jsme si tu loni společně dezinfikovaly uši a lihovaly tunely a roztahováky. Od ní jsem měla první tunely. Ještě bych mohla psát o té můře s hadem, která tu bydlela vedle loni, ale to bych taky mohla popsat všechny spolubydlící z vedlejších pokojů za ty roky, a došla bych k číslu kolem dvacky a některé bych už ani nepoznala. Takže, poznala jsem na TUL mnoho lidí, byť s despektem, tak ale přeci si vzpomenu na studium angličtiny, na evilskou katedru angličtiny, která mi neskutečným způsobem otrávila život. Nikdy jsem nezalitovala toho, že jsem se loni rozhodla změnit obor, ačkoliv jsem už měla splněnou část učitelské praxe. Studium filologie mě bavilo. Hodně bavilo. Občas taky ne, ale v podstatě tam bylo tak neskutečně široké spektrum zajímavých předmětů, že si člověk vybral, co ho zajímalo. Ano, musela jsem přejít přes hnusy, jakými pro mě byla syntax, ani morfu nepovažuju za věc, která by se stala mým následným koníčkem, ale tohle všechno přebily snad všechny předměty s alexem, literární exkurze k nám na náchodsko, přednášky s václavem moravcem, zdeňkem šebestou, jiřím hrabovským..., beseda s marcelou augustovou, pětiminutové projevy do kamery, natáčení srandavěcí na vánoční večírek ewing PR a mnoho dalšího. Neříkám, že jsem odborník v tom, co studuju, ale dalo mi to hodně. Stal se ze mě trošku nechtěně závodní čtenář, který přestává registrovat, co četl a zamýšlet se nad tím, jsem snad ještě větší nervák než jsem bývala, vypila jsem za ta léta neskutečné množství kávy na stimul, abych vydržela.. a žiju. Zkouška v příštím týdnu mě dělí od toho velkého momentu, kterým jsou státnice.
 
news:) večer jsem vyrazila ještě k markétce, kde nás bylo víc, takže taková malá rozlučková akce, žanda prý miluje naše storky z irska. a přitom my tam byly takové chudinky, haha. // ráno jsem se navoněla parfémem, který jsem měla i v irsku a najednou jsem na malý moment měla pocit, že tam zase jsem. to jsou takové malé milé asociace. téra

4 komentáře :

Alice[[openidhttp://livinginthewonderland.blogspot.com/]] řekl(a)...

ach jo...to je fakt tak hrozný...při čtení tvých spolubydlách se mi vybavily ty moje...byly jsme spolu tři po celý tři roky v jednom pokoji a bylo to krásný...od první chvíle sme si perfektně sedly... a je to pryč! no mám opět slzy v očích jako pokaždý když na to pomyslím... nemám ráda konce!!!

Alice[[openidhttp://livinginthewonderland.blogspot.com/]] řekl(a)...

jo a - hodně štěstí!!!! :)

terka řekl(a)...

taky na mě ta nostalgie padla, ale jedu do Lbc ještě na dvě noci příští týden, jdeme skoro celý kruh zapařit a já mám zkoušku, taky to na mě dolehne. ale teď ještě to na mě tolik nedoléhá.

Martina aka Adonis řekl(a)...

Jó,plně tě chápu. Já po čtyřech letech opouštím NA city. A musím říct,že tohle město se mi dostalo pod kůži. Ač je sebehorší, tím víc ho miluju. Hmm. Co se týče těch malých asociací,taky mě to baví. Teď mi hodně připomínaj loňskej divokej rok svou vůní dva parfémy a jedna rtěnka...doják.