včera bylo včera, dnes je dnes

    

    

s hrnkem jasmínového čaje si tu klapu do klávesnice obložená kupou papírů, zvýrazňovačemi a knihami. dala jsem opáčko literatury 2. poloviny 20. století. teď si dám i tu první, ze které mi zbývá už jen část a tradá asi spát. takhle večer mi to vyhovuje nejvíc. piju čaje a kafe a hodně vydržím. navíc je všude neuvěřitelný klid. mám otevřenou pouze ventilačku a slyším kamiony projíždět směrem na hranice. jinak jenom já, lampička a kupa vědomostí kolem mě. nechci být alibistická, ale může se stát, že to nedám. otevřu fb, kde mi všichni píší, jak to dám. i ti, co mě zase tak příliš neznají. realita klame. a klamu tím i okolí. málokdo ví, jak extrémní nervák jsem. jsem nervák optimista. narozdíl od mé kamarádky jitky, která je vyloženě nervák pesimista. věřím v dobré zítřky. protože vím, že jsem to neodflákla. sice jsem první dva týdny zírala na californication a přečetla asi šest knih, ale protože se všechny týkaly nějakým způsobem toho, co jsem potřebovala vědět, tak to jen pozitivně kvituju. přesto, může se kdokoliv špatně vyspat a já budu bez titulu. mám poměrně příjemnou komisi a docela slušné vědomosti. tak snad. teď jsem klidná díky klidu kolem a taky díky kapkám na nervy. ano, už na tom frčím, hehe. jen jsem chtěla napsat, že ta důvěra je hrozně svazující. při pátečním večerním posezu mi má bývalá kolegyně z práce povídá, že vůbec nevěří, že jsem někdy nervozní. minulý týden diskuze na toto téma s pirátem. a to jsou to lidi, které znám dobře. klamu tělem? chováním?

a protože v tom nejsem sama, zdravím alici a držím pěsti! ona jde ve čtvrtek. 

dnes portugalsko a ivory cost. portugalcům za normálních okolností přeju. přesto. můj největší favorit celého turnamentu jsou "sloni". ačkoli didier nenastoupil v základu, team z pobřeží byl neskutečně smart. zahráli hymnu a pak ho zabrali. vůbec nebylo vidět, že by měl dlahu, zatleskal a usadil se na lavičku náhradníků. v 65. minutě se král drogba dostal na plac. škoda jen, že výměnou za kaloua. a byla to nulová remíza. ani pod dresem nebyla dlaha vidět. a jsem ráda, že se didier na trávník dostal. je to pro mě vskutku obdivuhodný člověk. // kdyby nani nefrajeřil, mohl dnes nastoupit za team z pyrenejského ostrova, ale to je tak, když někdo stříhá nůžky při tréninku. sic jsem to neviděla, ale dokážu si to živě představit. je zpět v lisabonu, tvrdí, že by byl připraven už v zápase proti kldr, ale spíše to vypadá až na match s brazílií. vrátí se. a to je kámen úrazu. akceptuji, že brazilci jsou asi nejlepší. ale já postup ze skupiny přeju CIV a portugalcům. tak se uvidí. // jinak jsem se dnes v té 93. minutě musela slovákům fakt smát. ne proto, že bych jim nepřála. přála jsem jim. ale že si takhle lacině nechají dát gól na tak důležitém turnaji. možná až budou na velkém turnaji po páté v řadě...

a pak... poslední dobou často přemýšlím nad sílou blogování a sociálních sítí. v podstatě to za mě vystihla my-antihero, ačkoli já bych to takhle krásně nevystihla ani náhodou. // napadlo mě to v momentě, kdy se objevily fashionblogerky. obecně mě baví, když z blogu poznám, o co má dotyčná/ý zájem, co mu ve zbytku dne dělá radosti (kromě čtyřiadvacetihodinového pobíhání po obchodech). a vidět je to pouze na pár stránkách. xxx asi před čtrnácti dny jsem se dívala na předposlední díl 5. série CM, která byla o sociálních sítích. mrazilo mě. na chvíli jsem přemýšlela, zda by nebylo lepší si FB vůbec zrušit. a dnes jsem se dívala na kriminálku ny (no jo, teď si je po večerech dávám, príma kulisa) a pocítila jsem, jaká může být síla blogu. pravda je taková, že nejde ani tak o to, jak člověk obohatí blogosféru, protože vznikají stránky jako přes kopírák. spíš zda jemu to něco přináší, pro něho to něco znamená a plní si skrze to sny, realizuje se. to ukáže čas. myslím si, že kvalitní "fashion" blogy přežijí rok 2010, zbytek jich během léta zahučí do vířivých vod blogového světa a prostě nebudou. až slečny nafotí všechno, co mají ve skříni, předvedou všechny odstíny laků na nehty a budou si muset barvy začít vymýšlet, skončí. protože móda je to jediné, co ukazují. proto miluju číst pleasure-seeker. oko se pokochá, s fotek je cítit symbioza s přírodou, je z nich cítit potřeba autorky nějakým způsobem s ní souznit. je z nich vidět cit pro "aranžmá", nemá to prostě chybu. navíc potetované bloggerky jsou přeci jen lepší, muhehe. dnes jsem se po dlouhé době přehrabovala fotkama na suicidegirls. těch kérek. mám svoji novou už dááávno vyhlídlou. 

jdu se odebrat k chytrým papírům. téra