středa 28. července 2010

každý klub má své mouchy

      na strese

      holcickysovicky

tak jsem včera jela do prahy na zápas ac sparta praha olé ne asi. předtím jsem se stihla zastavit v palladiu v několika obchodech, z nichž nejdéle jsem samozřejmě strávila v ham, kde se mi vcelku nic nelíbilo. boty probrané, doplňky a kabelky nemastné-neslané. slevy už prachbídné a tak. vyhlédla jsem si skvělé bílé tríčo s nápisem, gepardí svršek a tílko, ale nakonec jsem si nekoupila nic. ačkoli bílé tríčo mě teď mrzí. koupila jsem si akorát novou čelenku do vlasů, abych mohla vypadat jak nějaký pseudofotbalista, haha. // všude jsem potkávala příznivce poznaně v modrých dresech a překvapili mě svoji tichostí a pohodovostí. zaplnili svůj sektor do posledního místa, byli naprosto disciplinovaní, zpívali své hymny, vše bylo úžasně synchronizované a já jen zírala s otevřenou pusou. seděla jsem totiž poblíž sparťanských vlajkonošů a kotle, který byl asi tak třetinový než ten polský a musím říct, že ne příliš nápaditý. omezoval na stále stejné výkřiky. pochopila jsem, že acs má vcelku nedávnou hymnu, ke které se přidalo ještě svěrákovské "není nutno". opět mi rozum zůstává stát na neuvědomělostí a blbostí některých fanoušků acs, kterých mi je spíše líto. použít sousloví "polský žid" aniž by věděl, je ubohost velkého kalibru. seděla jsem na krásném místě dole u plochy, jediného, čeho jsem se bála, aby na mě třeba nedoplivnul tomáš řepka, to on teď prej dost umí. nejvíc jsem se těšila na boníka, který dostal hned v počátku žlutou, pobíhal na úplně druhé straně hřiště a nakonec byl ke konci zápasu vystřídán. sparta nebyla příliš lepší, přes to vyhrála. a já jsem za to ráda. za to, že je šance, že když byť jen prohrají příští týden v poznani 1:2, postoupí a už je čeká "jen" 3. předkolo a pak hurá do té slovutné soutěže, kdy by do prahy mohla přiject řada super teamů ve skupině. // nejvíc zážitek! šestiletý sparťan vedle mě, který fandil nejvíc, muhehe. téra

Žádné komentáře :