středa 1. září 2010

nostalgické středeční dopoledne plné spadaného listí

      amstr

      leaf

... loni touhle dobou jsem proklínala pondělky/úterky, kdy jsem nasedala do vlaku směr lbc a těšila se, až si konečně odstuduju to své a půjdu pracovat. jak ráda bych teď klidně celý rok vrátila a odvolala všechno, co jsem si tenkrát myslela. resp. tenkrát jsem se měla čím zabavit. školou. škoda, že během poslední roku studia nešla udělat pětiletá praxe, hned by se mi teď hledala práce lépe, hehe. hnala jsem se za tím, abych stihla všechno a mohla v červnu ke státnicím. sice si za toto rozhodnutí a cestu gratuluju, protože by se mi po tomhle létě, které bylo plné sluníčka, balkonových sedánků a zajímavých akcí, asi nechtělo učit na termín příští pátek, kdy nakonec jdou jenom tři moji spolužáci, ostatní zase odsunuli ssz na leden. dnes fakt brzy ráno jsem jela od bb busem domů, páč šel spasit svět a stavět elektrárnu, a mlsně a závistivě jsem pozorovala koloušky v autobuse, kteří se hnali za prvním školním dnem. a říkala jsem si v duchu, aby si to hlavně užili a nemysleli si během svých telecích let, že všechno vědí nejlíp (což si teda myslím stále, checht) a že jim svět leží u nohou (tady už jsem vystřízlivěla). a ač se toho co nejvíc naučí, co nejvíc toho vstřebají, protože všechno se bude dost hodit. já jsem na tom teď poměrně bitá, že neumím čínsky, německy, rusky, maďarsky a tak. jsem mohla udělat kariéru. anglicky už umí kde kdo, že jo. 

včera jsem jela učit angličtinu a nepřijel mi bus, tak jsme to museli přeložit na čtvrtek. // bylo to fakt hrozně milé odpoledne/večer/noc, páč jsme si prohlíželi alba s fotkama, trajdali městem a pak kolem splavu, dívali se na filmy a povídali si. téměř jsme dopili wkd. jsem si říkala, že badboy i zdendík, se kterými jsem se o tento lahodný mok podělila, budou prskat, ale i oni to považují za lahůdku, ačkoli to má samozřejmě velmi nízký obsah alkoholu. hrozně ráda bych třeba o bb napsala něco víc, protože je mi s ním prostě úplně nejlíp na světě, ale nechci ho tahat na svůj zelený palouk, kam občas míří veřejnost. nebylo by to fér

podzim je asi opravdu definitivně tady. hrozně se mi to neklidné ohýbání větví líbí. můžu nosit kabát, šálku, vrstvit oblečení... xxx řeším velké dilema, které mám v podstatě rozhodnuté, ale hlodá ve mně i druhá strana mince, zda to přeci jen není chyba. vyskytla se tu možnost práce (neříkám, že by dopadla, ale pořád je tu šance asi větší než na všech těch milion asistentek se středoškolským vzděláním, pětiletou praxí a čínštinou). práce úplně mimo můj obor, práce tady, v podstatě v místě mého bydliště (o město dál). vidím na tom dvě pozitiva 1) už bych třeba měla práci, 2) měla bych blízko badboye. všechno ostatní mluví proti. chtěla jsem si vyzkoušet prahu. praha není na míle vzdálená (resp. je, ale víte, jak to myslím), chci tam nějaký čas žít (no forever), vyčítala bych si to a možná bych to jednou vyčetla i jemu. těším se na bydlení s indiánkou, pepou a jíťou. asi lepší výdělek. rozhodně větší kulturní vyžití. mínusem je nepřítomnost mého milého a pak trojky zděndík+ivanka+mac. ale tak weekendy jsou stále free. bojím se, že budu práci hledat ještě fakt dlouho. nejhorší na tom, že mi připadá, že už ani není kam ty životopisy zasílat. že všechna pro mě vhodná místa jsou obeslána. 

každý den mi dělá radost číst blog niky! opravdu žena s velkým Ž, to mě nabíjí pozitivní energií. baví mě ona, baví mě fotky, baví mě lilinka, baví mě text. xxx říkám si, že bych měla tohle nedobrovolné volno využít bohulibýma a smysluplnýma činnostma. zatím zvládám jen jakž takž udržovat pořádek, surfovat po netu, občas project kapitolu business english či popoject o pár stránek/kapitol v sofiině světě či harry potterovi. tahle (ne)pracovní situace mě zkrátka ubíjí a bere mi energii do spousty věcí. říkám si, že ale až ta práce přijde, budu si zase říkat, že nic nestíhám a že jsem to prolemplovala v době, kdy jsem čas na spoustu aktivit měla. postupně se učím nelitovat věcí, které se staly v dobách minulých, ačkoli mi to příliš nejde. čeho lituju? toho, že jsem mimo hodiny na střední škole nechodila do jazykovky na němčinu. toho, že jsem se vrátila z londýna a jenom kvůli příslušníku mužské rasy, a pak už možná vlastně ničeho. tak není to zase tak hrozné. ale já se prostě umím babrat ve věcech minulých naprosto dokonale, dojímat se jima, až nad tím zdravý rozum zůstává občas stát. no dost. dnes udělám některé smysluplné činnosti. téra

 

2 komentáře :

Alice[[openidhttp://livinginthewonderland.blogspot.com/]] řekl(a)...

ten první odstavec...no ach... já prostě žeru jak ty píšeš...
mě se teda podzim nelíbí... s tou prací - no to je dylan a přesně to chápu...já se teď rozhodla zůstat v ústí nejít do prahy a už mi to skoro začíná být líto... nesnášim takovýhle rozhodování!
a co je to wkd?

terka řekl(a)...

WKD je naprosto božské pití, má teda jen 4,5% alkoholu, je to taková tyrkysová bublinková vodka:) a distribuuje se to snad jen v Británii a Irsku. mně to teď kamarád přivezl, páč jsem si na to loni udělala neblahý návyk a nemůžu se toho pití nabažit:) // zase, Alice, v Ústí to znáš a budou se Ti tam zbylé dva roky studovat jedna radost, nebudeš muset znovu poznávat vyučující, rozhodovat se, kdo by byl nejlepší vedoucí diplomky, když je ještě pořádě nebudeš znát a tak. tady už to máš všechno zčíhlé a tak. ačkoli by bylo nejvíc super, kdybys byla v Praze:) // podzim mám ze všech ročních období bezkonkurenčně nejraději, ale víš jak, já jsem melancholický rak, a ti tíhnou k sychravému počasí:))