čtvrtek 28. října 2010

28. říjen...

olove

... normálně jsem ho proflákala. co vy? vím, že mi přišla kolem sedmé sms od bb, že je z práce doma. pak na mě padlo ale další hluboké kóma. spala jsem na poměry posledních týdnů fakt dlouho, a pak stejně nevstala, zírala na některé díly dawsonova světa. joey mi dost lezla na nervy. a k dawsonovi mám nechuť od počátku seriálu. nikdy jsem neměla slabost pro slušné kluky. jakmile to má blonďaté vlasy a všech 32 zubů, tak mě to nezajímá, haha. ale tenhle seriál měd docela vysokou úroveň co se týče těch těžce intelektuálských hovorů. jeden z mých prvních postů vůbec před lety se týkal právě tohoto seriálu. spolu se seriály tak tohle je můj život, kde byl kočičák jordan catalano a škola zlomených srdcí, kde byly mými idoly pete, bolton a drazic, a přála jsem si chodit na hartleyskou střední, formoval moji pubertu. žkovy zraky to zní. no prostě jsem se ráno dívala na seriál, no. protože henry parker je mezi blonďáky se všemi zuby výjimka.

nestihla jsem odkoukat celý film síla srdce s angelinou jolie, jejího manžela dennyho, novináře, unesli fundamentalisté. v pákistánu. // když jse pak vstala, jela jsem navštívit badboye, který měl po noční a chystal se na další. bylo to takové milé, hezky jsme pohovořili, chystali se vařit špagety, ale v tu chvíli jsem už měla odvoz zpět do náchod city. // a za celý den jsem si v podstatě nevzpomněla na tatíčka masaryka, který tohle všechno vyválčil coby legionář a v chicagu promlouval k davům českých emigrantů. // pak jsem si domluvila kafe s čuču v brně příští pátek. a teď jdu hrát česko. zítra si výlet s ivankou a zděndíkem. // víc takových dní. téra

2 komentáře :

dewberry řekl(a)...

Joey a Dawson mi taky vždycky lezli na nervy, ale pamatuju si, že pár dílů mě rozplakalo :)

terka řekl(a)...

byl to seriál, který postrádal plytkost a veškerá seriálová klišé, to se mi na tom líbilo. nikdy jsem si nemohla být jistá, jak to dopadne. jediné, v čem si to uchovalo ráz amerického seriálu, bylo to, že tam měl každý něco s každým:)