kde je míra vkusu?

v časopise marianne bydlení je taková zajímavá rubrika. resp. jde o to, že je tam představena domácnost nějaké osoby/rodiny pocházející většinou z británie či holandska. obvykle taky nejde o jen tak ledajakou osobu, ale o umělce/architekta/designera... při čtení těchto článků a prohlížení fotek obvykle konfrontuju s českou architekturou. už několikrát jsem byla "setřena", že nemůžu srovnávat čechy se zeměmi, které byly v podstatě vždy svobodné. v raném mládí jsem měla svoji oblíbenou autorku enyd blyttonovou a naprosto jsem hltala její knížky, pamatuju si, když duo sourozenců diana a roger + jejich bratránek pajda jeli na ozdravný pobyt do městečka zvonice. moje představivost pracovala tenkrát na plné obrátky. starobylé městečko. anglický styl. čistota. trochu záhadna. zajímaví lidé. žádný typický punc maloměsta. když jsem dělala aupair podruhé, takhle nějak podobně na mě působilo billinghurst a ještě víc sousední městečko, tuším, že se jmenovalo petford, ale ruku do ohně bych za to nedala, snad v každém obchodě se prodával nábytek, uličky se tam kroutily, a každý dům vypadal, že snad pamatuje noa a jeho archu. tady u nás je punc maloměsta úplně jiný. obdivovala jsem v uk ty re-opravené stodoly, ze kterých byly nádherné baráky uchovávající si ráz venkova, ačkoli si je nechaly postavit mladé rodiny, domky měly svá jména, venkov byl klidný a čistý. snad každá vesnička, městečko bylo malebné. proč si lidé své předzahrádky/zahrádky/dvorky nedělají příjemnějšími? nevadí jim výkaly slepic, umě sbitá králíkárna, na zemi binec, žádné hezké posezení u grilu... mám ráda starší domy, resp. staré domy, které mají nějakou historii, patinu..., ale takových domů je pramálo. pokud se mi některý skutečně líbí, obvykle ho lidský nevkus pokazil plastovými okny, šílenými dveřmi, nevzhlednými záclonami, neadekvátní barvou... vím, že ne každý cítí estetično a nemá tu správnou míru vkusu (tu možná nemám nakonec ani já, viz včerejší odpolední outfit - hráškově zelený kabát a červené tenisky, indiánka se bavila), ale přeci zařizuju-li se = PŘEMÝŠLÍM! // bydlíme v centru města v krásném prvorepublikovém činžáku. vkročí-li někdo do našeho dvora a prohlídne si všechny bloky baráků, pohledem na ten náš buď oslepne nebo se vyděsí. nevzpomínáte někdo na youtube video - parodie na blondýnu z pořadu na stojáka - o emokids? o oranžovém paneláku? tak přesně tak neemo krutou oranžovou barvu má zadní část našeho domu. spodní podezdívka je vínová. ano, mluvíme o  té míře (ne)vkusu.

ošklíbáme se nad teplákama zastrčenýma do uggsek, sami pak chodíme v nevkusných kalhotách (sešitých z manžestrové a džínové látky; v "lepším" případě vyšisovaná džínovina posypaná flitry...), špičatých botách s fejkovou kabelkou. a myslíme si, že máme patent na vkus. ólalááá.

a to jsem chtěla psát o tom, jak na mě působí západní venkov a maloměsto. jak by mě těšilo žít v takovém případě v malém městečku. tady je prostě malé městečko, uprostřed kterého stojí takový ten starý konzum, lidi o sobě vědí všechno a udělat něco jinak = vymykat se, a to je špatně!

zkrátka a dobře, jak se naučit dobrému vkusu? resp. dobrý vkus má ledaskdo, ale tomu vytříbenému? poslat většinu republiky na čas někam pryč? téra