byla jsem ve vídni na výstavě obrazů fridy kahlo. a freeeda byla prostě třída. už z její biografie od barbary mujici bylo zřejmé, že frida byla velmi extravagantní a kontroverzní osoba. hlavně nechápu její zálibu v diego riverovi, musel mít nesmírné charizma, jinak to nechápu... xxx ale všechno ve skutečnosti začalo už pátečním příjemným večerem s ket a její rodinkou u sherlocka holmese v brně. v brně je větší klídek než v praze, víte. xxx v sobotu jsme ťapkaly po vídni, měla jsem tendence krást "na západě" hrnek ze starbucksu, ale páč jsem holka poctivá a nechtěla jsem jen přimíchávat takové ty klepy o tom, jak češi v zahraničí kradou, pouze jsem z hrnku vypila latté a mlsně na něj stále zírala. mám novou tašku z ham. bylo to asi takhle... loni jsem měla jasnou představu a taška v nedohlednu. a tak jsem si i tak vystačila bez té tašky. stojíme tak u pokladny a najednou tam visej ty tašky. a tak mi visí na rameni a oslovuje mě paní.
v neděli jsem se viděla s čuču nejčučulovatější v brně. po pěti měsících jako. oběma nám povyrostly vlasy a vůbec to bylo fajn. a pak už jsem jela za badboyem, se který jsme si po týdnu nevidění se hrozně dlouho povídali, a pořád jsme nechtěli spát, páč o půl pátý vstával do práce a já měla namířeno do prahy. cesta do prahy byla rychlá a myslím, že z našeho divadelního představení a parodování polských a ruských dabérů či komentátorů byli někteří spolucestující trošku vykulení.
celý den školení, jídlo v kantýně. navečer cesta na hotel. připadalo mi to jako v nějakém filmu, jak některé ty slepičky vletí do hotelu s vočima navrch hlavy a s jekotem se válej po posteli. dostaly jsme totiž s bárbí kartu, se kterou si všude otevíráme. pokoj nejvíc nejlepčí. večer bar, kde se hoši čísnický báli chodit k našemu stolku. utahaly jsme i nemocnou terku, ale přemluvily jsme ji ještě na bazén a vířivku. a tak jsme nakráčely do sousedního hotelu před půl jedenáctou večerní do bazénu. vířivka už byla vypnutá, takže další pokus se bude konat dnes. a tak jsme alespoň dělaly aquabely, páč jsme tam byly úplně samy. ručníkové turbany na hlavě a procházely jsme se po recepci a následně po ulici do našeho hotelu.
dnes jako úmorné všechno. tak jsem na hotelu, do palladia jsem fakt nejela. večer bazén, vířivka a zevling. // jo a ty snídaně. jsem fakt jak milá vesnická buranka, páč ten jejich snídaňovej megabufet ve mně vzbuzuje neskutečné pocity štěstí, haha. nejen ve mně. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat