sobota 25. prosince 2010

jseš můj rozum, který občas ztrácím

tak jsem dostala knihu, kterou jsem si moc přála o čem mluvím, když mluvím o běhání od haruki murakamiho. mrzí mě, že některé jeho knihy do češtiny přeložené ještě vůbec nebyly. dvě, které nebyly do češtiny přeložené, jsou alespoň ve slovenštině. dnes jsem zcela fetišisticky začala očuchávat desky, přečetla předmluvu a... založila ji do knihovny. zítra. u murakamiho knížek je to takový můj milý zvyk. i když bych ji nejraději zhltla, mazlím se s ní. další poklad jsem dostala v podobě biografie coco chanel. nějak jsem poslední dobou ve čtivu tápala, přečetla jsem pár knih, víceméně si asi vybírám dobře, protože jsem žádnou neodložila s tím, že mi to nedává to, co od toho očekávám, ale nebouchlo mě do očí nic, u čeho bych si řekla, že to je ono. a teď rovnou dvakrát!!! do práce jdu až v úterý, zítra odpoledne a pondělí zasvětím filmům a knížkám. fakt se na to těším. všechno je nějaké hektické.

ve středu jsem dorazila z prahy, ve čtvrtek fofrovala do práce, a pak poletovala po městě, sháněla vánoční papír a poslední drobnosti. večer jsme se v počtu zhruba sedmnácti sešli v salonku arkany a pustili se do slavení dlouhé noci. nevím, jak jinde, ale prý to není typické pro jiné kraje a jiná města. my to teda takhle držíme každý rok. poprvé jsem porušila rodinnou tradici, kdy přijdou známí a společně si dáváme dárky, sedíme, zobeme, popíjíme... ani na štědrý den jsem se nezúčastnila tradičné společné procházky a obědové česnečky. // spal u nás zděnda, do noci jsme vydrželi s badboyem a macem v jednom klubu, a ráno jsem lítala o půl desáté po bytě a hochy budila s tím, že je štědrý den a musí si povinně otevřít poslední adventní okénko. dívali se na mě dost nevrle, ale já byla fakt plná entuziazmu. i když jsem neměla příliš vánoční náladu, stejně na mě tak nějak příjemně dopadlo, že je štědrý den. snad jen ten déšť mi to kazil. xxx hypernova. a pak jsem se rozhodla držet vlastní tradice, když nebydlím už doma, a česnečka mi připadala jako dobrý nápad. nebo jste už snad někdo někdy viděl zlaté prasátko? // poté se bb odpotácel opět do postele a ze mě vánoční atmosféra definitivně spadla, protože... prostě nemáme televizi. normálně je mi to jedno, ale pohádky a vánoční programy? ani koledy jsem neměla. takže jsem na youtube našla koledy divokého billa a tří sester, zapálila svíčku v lucerně a čekala, až se bb probere. xxx večer jsem byla doma u padres, bylo mi dobře, měla jsem radost, tu správnou náladu... škoda, že badboy ji neměl příliš dobrou. ale i přesto jsme ještě večer vytáhli moji sis a poseděli nad vánočním kafem opět v arkaně.

nad ránem jsem stejně jako před pár měsíci dostala nejspíš nějaký slabší žlučníkový záchvat, a když jsem myslela, že je to fakt moje poslední hodina, rozhodla jsem se pro pohotovost. takže mě čeká ultrazvuk a doufám že ne gastroskopie, kterou mě doktor strašil. // pak už dorazil technik kvůli netu, naše síť pejsek and kočička se naplno rozjela, takže už fakt bydlíme, lol.

vyjádření didiera drogby k situaci v pobřeží slonoviny mě velmi mile překvapilo. bourák, že jo. // dnes štědrý den no. 2 s badboyovou famílií, a teď tu u nás sedí zděndík a milda, a my s bb jsme mega utahaní. téra

2 komentáře :

dewberry řekl(a)...

ešiš, čím to je, že tak mladí lidí mají žlučníkové záchvaty?

btw, What I Talk About When I Talk About Running je jedinej Murakami, kterýho jsem četla :)

terka řekl(a)...

Dee, nevím čím to, že tak mladí, ale já to mám z toho, že jsem odvykla večer jíst těžší jídla, a klobása a bramborový salát pro mě asi bohužel těžší jídlo je:/

a btw líbila se Ti?:)