komu zvoní hrana?

móna mě dnes vyděsila, že kuchyňská linka, kterou mám vybranou, nemusí být skladem a můžu v ikee čekat až šest týdnů. húúúúú snad ne. nemá moc velkou pracovní desku, aby ji někdo chtěl. lol. protože s pracovní deskou to mám vymyšlené úplně jinak. // dnes je to takový den v poklusu. ale milý den. vyzvedla jsem ráno od majitelky bytu klíče a taťka zajistil doprovod odhadci. já mastila učit. cestou domů jsem potkala pár lidí, kteří si chtěli vyprávět a pak jsem už mazala domů. vymyslela jsem velmi spontánní plán pro mého psího přítele. jestli mi něco jde, tak vařit z vody a mistrně improvizovat. samochvála smrdí, co? ale tohle mám na sobě právě ráda. a je hezké mít na sobě něco rád. doma mě navíc ve schránce čekal štětec na make-up, který mi poslal prodejce z ebaye grátis, to mě moc potěšilo. a taky na mě vypadl lístek od pošty, že mám u nich balíček. už jsem tušila, o co jde. jela jsem za capartíčkama, uteklo to jako voda, rozdala jsem haribo bonbony, poklábosila s pumpařem, vyzvedla na poště BOTY a šupajdila za mónou nejmónovitější na pizzu. super večer to byl. vídám ji tak třikrát do roka a pořád je to nejvíc super. a nikdy jsem při loučení neviděla boříka tak uštěkaného a ukňouraného, jako když vylejzala móna z auta před domem, kam jsem ji zavezla. // zítra jedu do klicperáku na divadelní představení. moc se těším. jediné, co se snažím technicky vyřešit, je dražba naprosto famozní pouzdrové sukně na aukru. chci zaútočit až na poslední chvíli. a to bych měla pomalu dorazit do divadla. snad to půjde přes mobil, nebo zaúkoluju badboye. prostě ji chci! &&& jdu chvíli číst detektývku a pak tradá spát. téra