poslední večer v podnájmu. smíšené pocity. těšení se naprosto převládá. neříkám, že se mi po panelákovém bytu bude stýskat. to asi těžko. ale přeci jen jsem si tu za ten třičtvrtě rok zvykla. // byla jsem vyluxovat a vytřít ložnici a obývák v novém bytě, aby bylo zítra kam dávat věci. teď mi david přinesl asi patnáct krabic a ze sklepa jsem vylovila osm velkých stěhovacích tašek od maca, ještě z květnového stěhování. už mám sbalenou garderobu a pičičandičky, které už nepatří mezi to, co chci zlikvidovat. teď mě čekají knihy a nádobí. a koupelna. a taky bych ještě dnes ráda všude vytřela. hohóóó. smělé cíle na to, že bych v deset chtěla zalehnout do postele a na ten zítřejší velký den se vyspat. // měla jsem chuť dnes vyrazit do knihovny na cestovatelskou besedu o íránu, ale není mi přáno. čas mi nehraje do karet. navíc mají v rámci jednoho grantu psát zítra moji studenti v jedné firmě test z obchodní angličtiny, ten asi dám dohromady až v posteli s ntb na klíně. byla jsem dnes taková celá nervozní, a pak jsem přijela do čska na hodinu čtyřletých a úplně jsem si odpočinula. měla bych tam mít nějakého přísedícího, který mi ty jejich dotazy a hlášky bude zapisovat. adélka: a paní učitelko.... kristýnka jí do toho rychle skočí: neříkej jí paní učitelko, to je telka. a takhle ji okřikuje pořád. ona i její sestřička jsou totiž naučené, že jejich starší ségra ke mně už třetím rokem taky chodí a říká mi terko. tak to taky přijaly za své. lol.
včera jsem si byla sednout s bárbí. neviděly jsme se od předvánoc. takže to chtělo. zase to bylo jako za starých časů. jen už ji nebaví starofrancouzský styl. muhehe. a jak si tam tak sedíme, tak najednou přijde ke mně starší muž a spustí anglicky, jestli jsem nedělala v bance? že se jmenuje dennis a pamatuje si na mě. okamžitě mě osvítilo. a říkala jsem mu, že už jsou to ale tři roky. on že ví, a jestli učím angličtinu, že jsem tenkrát o tom mluvila. hrozně mi zvedl náladu, byla jsem z toho konsternovaná, že si mě holanďan i po třech letech pamatuje. koupili tenkrát s paní dům tady kousek a dávali mi na sebe mailový kontakt, kdybych měla cestu do holandska. tři týdny jsou vždy tady a tři v holandsku.
tak jo. nebudu se víc rozepisovat, povinnosti volají, byť svět rtěnek a krémíčků je teda mnohem příjemnější a pročítat recenze na těch internetech je lepší. haha. jdu balit. téra
3 komentáře :
jako my stěhovali maličkou garsonku po půl roce - a málem mě z toho kleplo! nechápu jak sme mohli nashromáždit tolik věcí! :D ale naskládali sme to všechno k našim na půdu tak dobrý :D tak ať se daří :)
eliminovala jsem věci v lednu. až do doby cca před hodinou a půl jsem měla pocit, že toho moc nemám. ještě nemám zabalené všechny knihy, kolik jich je, kuchyň - nádobí, jídlo:/ jak ses cítila, když sis poskládala život do krabic?:) připadám si vždycky tak divně, až zranitelně. ale to jsem prostě divná :)
hele hrozně! kor když sem si uvědomila že většinu těch věcí teď hodně dlouho neuvidim a budou opuštěný zabalený a půdě... a já tady s kufrem co měl 19kg! děs! nejhorší - knihy (což je jednodušší tim že mám všechno zásadní ve čtečce) a oblečení - prostě vim že mi to bude nosit ségra a něco zničí/ztratí/vytahá a už se mi to nevrátí! a při třídění náušnic co si vezmu sebou a co nechám ségře se mi chtělo brečet!
(uf asi o tom napíšu vlastní blogísek :D )
Okomentovat