dáš knihu. a máš mě.

pomalu dočítám knihu jaká budu umírat, a už se tu na mě směje další literatura. někdo potřebuje po přečtení jedné knihy čas. čas na to, aby strávil zážitek, a pak teprve může pokračovat dál. i když je pro mě kniha silná, velmi záhy jdu dál. po tomhle čtenářském zážitku s alzheimerovou nemocí nemám chuť dál stát. už tak jde o hodně silné a nešťastné téma. a o různých nemocích přemýšlím dost často i tak. takže nač se v tom babrat o to víc? // poslední dny mám na můj vkus až příliš přemýšlivé. takové to co by bylo, kdyby ... všechno si člověk ovlivňuje sám. i já si všechno ovlivnila sama. a za změny v mém životě můžu jenom já. můj psí kámoš vedle mě ležel na zemi, drbala jsem ho a říkala jsem si, jestli bych ho měla, kdybych určité věci v minulosti udělala jinak. byla s někým jiným. žila někde jinde. já a bořík jsme se prostě našli. jo, jde o psa! možná namítnete, tak by byl jiný. jo asi jo. ale takhle je to lepší. // miluju svého badboye, ale občas mi chybí povídat si s někým o literatuře, a takových "vyšších" věcech. paradox je, že ani se svými přáteli tyhle debaty nevedu. zkrátka nečtou. a ti, co čtou, jsou daleko. kam se vytrácí ta radost z "živých" knih? písmen? vět? odstavců? kapitol? celých příběhů? // a znovu konstatování tys fakt vypadla z nějakého sitcomu. kéž by. pak bych stoprocentně chtěla být max, nicméně bych nelovila rtěnku v metru na sedačce. a nejsem si jistá tím sbíráním koňských lejn. všechno je jednou poprvé. &&& dělala jsem v neděli revizi svých knih, nábožně je vyndávala z knihovny a prohlížela. a v jedné na mě koukalo věnování. vzpomněla jsem si na ten literární kvíz, u kterého jsem rychlou sms mé sestře podváděla, dozvěděla se tak odpověď na jednu otázku, kterou jsem neznala, a byla to ta vítězná. hrozných let zpátky. // a další kniha s věnováním. zase od někoho jiného. oni ti muži věděli, jak mě obdarovávat a jak si mě získat. alespoň na chvilku. téra