úterý 6. ledna 2015

it used to be so!

facebook.com/rebeccaminkoff
ta je, co? momentálně se mi zdá jako nejkrásnější kabelka na světě! neberte mě zase tak vážně, mně se líbí každou chvíli nějaká a mám pár favoritek i mezi dalšími designerskými značkami, ale tahle kráska od rebeccy minkoff je prostě skvělá. ale nepohrdla bych ani takovou mini mac. a jsem moc ráda, že jsem navíc dnes alici mohla dělat přes fb odbornou poradkyní, co se týká barvy u moto rocker taktéž od rebeccy!

úterý večer a já docela spokojeně funguju, aniž bych přišla o nějakou energii. jsem nakonec ráda opět za normální pracovní režim. za chvíli půjdu spát, devátá hodina je teď můj čas zhasnout a ulehnout. haha. // včera se mi povedl takový kousek, že považovala-li jsem se někdy alespoň trošku za hospodyňku, mohu tento pomyslný titul jít vrátit a převzít titul dřevo. chtěla jsem si na dnešní oběd připravit špaldové kroupy se zeleninou a tofu. tak jo. dám je vařit. sedím si tak v obýváku, cítím těžkou spáleninu, ale říkám si, že nějací sousedé asi blbnou. blbla jsem já. v kuchyni šedo, otevřeli jsme rychle okno a lapali po čerstvém vzduchu. ještě dnes mohla moje kuchyně směle konkurovat některých místním putykám, co se týká odéru. a to jsme celou noc větrali několika okny. ať žije mráz. kroupy i s hrncem do kontejneru. pokus no. 2. těstoviny se zeleninou a vajíčkem. troška pepře. tradááá. ujela mi ruka a vysypala jsem tam více než malé množství. dnes jsem měla docela eldorádo v puse. a třetí kousek dnes - chtěla jsem si udělat tousty. ale nejím příliš normální pečivo a jediný chleba, který doma mívám je ten tmavý, žitný, lisovaný. kydla jsem mezi dva plátky trošku hořčice, kečupu a plátek sýra. já ještě ve třiceti letech nevěděla, že z toho nevzejde nic dobrého, že lisovaný chleba půjde těžko zapéct. a tak z toho bylo jen nepovedené cosi. a tak si zítra v bufetu na náměstí v čska koupím do krabičky pangasia s bramborem!

bischofshofen. pád ammanna. koudy celkově na deváté příčce. nic moc, vážení! a vítězí stefan kraft. největší hrdina je pro mě stejně noriaki kasai. už v roce 1992 létal v harrachově na mamutu a teď útočí na ty nejvyšší příčky. je mu 42! že měl výbornou fazonu v několika sezonách kazuyoshi funaki, daiki ito, masahiko harada či takanobu okabe, ale žádný japonec na kasaie nemá. troufám si říct, že asi ani nikdo jiný. janne ahonen se sice stále na můstky vrací, ale je to tak nějak bezútěšné a nemá to žádné grády. ze staré gardy ještě velmi obdivuji ammanna, ale to byl můj favorit vždycky. je vlastně smutné vidět, že skokané, které jsem považovala za nováčky, takové ty nové kometky, které naskočili do světového poháru v době, kdy já už byla starý fanouškovský mazák, už taktéž ukončili kariéru, a pro mě jdou ti noví kluci úplně mimo můj záběr. thomas morgernstern s tím letos seknul. andy kuettel už tak třetí sezonu neskáče, flo liegl je pryč. ani už nevím, kdy pověsil skočky na hřebík andi widhoezel. to byl skokan s nejněžnějšíma očima. ale pro mě stejně vždycky byli top tři týpci - náš dodo, rakouský andi goldberger a nor bjoern einar romoeren. ale když mi teď nabíhají na mysl různá jména, uvědomuju si, jak jsem měla celou tu skokanskou mezinárodní partu na začátku tisíciletí ráda. létal sven hannawald, martin milka schmitt. rakušani měli skvěle skákajícího loitzla. skvěle skákali všichni finové - risto jussilainen. kde je mu konec? pak takovej ten jeden zlobivej kluk, který rád pil a kouřil, a vypadal pořád tak na čtrnáct. teď mi úplně vypadlo jeho jméno. nebo mě bavili standardně norové. rekordman ingebrigtsen, který měl i svojí kapelu, ještě mám od nich v ntb stáhlé nějaké songy, takový psychodelický hardcore či co. haha. nebo slovinec primož peterka, který skákal kdysi s fotkou své milé v kombinéze. //// neměla jsem v plánu rozepisovat tolik o skocích. to jsem se tak rozvzpomínala. a pamatuju si, jak mě bavila česká skvadra s jedním křestním jménem - JAKUB. janda. jiroutek. hlava. sucháček. a rozbité jedním michalem. doležalem. 

pak bych se taky mohla rozvzpomínat na zážitky spojené s mými cestami na světové poháry, domácí mistrovství či mistrovství světa. a taky bych mohla psát donekonečna. no way. dobrou s kobrou. téra

2 komentáře :

Anonymní řekl(a)...

Teda, Teri, ta kabelka je velká výzva!! Vypadá vážně oužasně :o))) Líbí se mi tvůj vkus :o) Mně se povedlo na chvíli dát volnost kabelkám a taškám přes rameno. Díky učení a přenášení plných desek a tak nosím praktičtější vintage kožený batoh.
Mé šíji a ramenům se velice ulevilo - konečně chodím zase rovně :oD

Káta z Prg :oD

téra řekl(a)...

no já právě všude jezdím autem, protože pendluju mezi několika městy, takže mám učebnice a materiály buď v kufru auta anebo na sedačce, takže nějakou epesní kabelku bych klidně snesla. a už se cca rok a půl chystám na nějakou designerskou, ale obvykle se stane něco nenadálého a já pak ty peníze pošlu jiným směrem, než tím kabelkovým. ale brzy to už snad dopadne :)