sobota 10. ledna 2015

jako ve spícím zámku.

u nás je to dnes jak ve spícím zámku. už od čtvrtka jsem doma otravovala, jak bych vyrazila někam ven. a tak jsme v pátek šli. že prý liška&david jdou ještě s jedním párem do kina, tak máme někam zajít a oni se přidají. ok. o půl deváté sedíme u dannyho. a hned při vstupu dovnitř vidím markét, která tam je na vínu s kamarádkou. prý jestli se můžou přidat. tak super. končí kino. přichází liška a co. pár přicházející s nimi si k nám přisednout nechce, prý sedíme moc vzadu. cože? a tak my čtyři sedíme o deset metrů jinde než oni čtyři. ještě za námi dorazí markétin přítel a odcházíme po půlnoci, kdy nás vypakují. mně už se dál nechce. dušička má pokoj. ale jsem taková bez nálady, tak si do půl čtvrté povídám na fb s dostym. mojí spřízněnou duší, se kterým jsme se spřátelili na euru ve švýcarsku před téměř sedmi lety. 

ráno vylejzám z postele před polednem, a i to se musím přemáhat. okamžitě soucítím s markét, která včera smutně pravila něco o tom, že bude muset vstávat v jedenáct, jelikož jdou s padres jejího přítele na oběd. u nás vaří badboy, takže můžu opět zalézt spát. a stejně prší. odpoledne přemáháme veškerou lenost, déšť je pryč, dva naši psí kámoši nám přihopkají do auta a jedeme do babiččina údolí. přemýšlím, zda jsem tam v lednu někdy byla. ale není leden jako leden. tenhle leden je poněkud jarní. u starého bělidla jsou vidět ještě dozvuky vánoc. ale už je to stejně všechno pryč. celé tohle místo, celé údolí, je moje srdcovka. za prvé za to může, a to určitě nezmiňuji poprvé, náklonnost ke knize babička, kterou mám doma ve dvou vydáních, četla jsem ji několikrát a každý rok se k ní opětovně vracím, a za druhé to místo má pro mě genius loci. není těžké tam potkat pana mlynáře, koupit si koláč u mlýna, na přelomu jara/léta tam můžete klidně narazit na kněžnu doprovázenou hortensií či samotnou babičku s dětmi. když je hezky teplo, jsem sama a nemám co na práci, vezmu svého psíka a jedeme tam. já si sednu na lavičku a čtu si, on si tam poletuje. a máme to s krásným výhledem na zámek.

po příchodu domů na mě ale stále padá střídavě únava a přehršel energie. ta je ale vskutku taková, že z čiré radosti vyhopknu z postele, rozradostněně si připravím omeletu z tofu, sýru a vajíčka, a unavená pak opět odkráčím do tepla obývacího pokoje, kde to spokojeně zkonzumuji. musím přiznat, že jsem upadla po příchodu domů do tuhého zimního spánku, pouze jsem vnímala v pozadí dokument o leteckých katastrofách, které teď s badboyem pravidelně a poctivě sledujeme. což mě velmi povzbuzuje v tom, abych si koupila letenku a s klidem na duši někam odletěla. ale člověk o tom asi nesmí takhle přemýšlet. &&& a ještě je přede mnou neděle. žádné plány. téra

Žádné komentáře :