sněhová kalamita. jinak tomu ani snad říci nejde. vstávala jsem v sedm, tzn. toho času za světla. a krásně to padalo. tuhle zimu mám ráda. ani řídit mi v tom nevadí. ale všude panuje takový zmatek. na místo činu (čti o osm kilometrů dál) jsem dorazila krásně načas. odučila dva kurzy, sedla do auta, ujela cca šest kilometrů a zasekla se v koloně. vydržela jsem takhle čekat pět minut. otočila jsem to a vracela se, abych přes šraňky a kruhový objezd najela na paralelní silnici. cirka ve stejném místě opět kolona. zkrátím to. po padesáti minutách jsem se dostala do lídlu, kde jsem si chtěla koupit tu pixlu kokosového tělového másla, ale zjistila jsem, že akce je až od čtvrka (jo, už jsem jak důchodce, bez slevy ani ránu!), tak jsem si koupila skvělé čínské vegetariánské závitky (mají je i s masem, ale to jde nějak mimo mě), pak různé asijské dobroty - bambusové a jiné výhonky. a dorazila domů. // pojídám k obědu závitky a pročítám mf dnes. mám ráda pondělní přílohu ona dnes. a zrovna mě akorát při čtení naštvala slova šéfa odborů josefa středuly o tom, že za nižší odvody na zdravotním pojištění by měli lidi na volné noze dostávat horší či menší ošetření u doktora. pročež na to dobře reaguje redaktorka deníku tím, že zná hodně lidí, kteří jsou osvč, ale žádného, který by si mohl dovolit být nemocný. ani v posledním tažení, když dojde na antibiotika, tihle lidi neleží v posteli, ale makají. protože jim nikdo nic nedá - žádná nemocenská, žádná dovolená, minimální důchod a třeba mateřská a rodičovská dovolená? to je např. pro novinářku na volné noze sci-fi, dělá při dětech i po nocích. svatá pravda. už jsem se skutečně nevymarodila od té doby, co vlastním živnosťák. když už tomu nebylo zbytí, zůstala jsem den, max. dva v posteli, případně nějak upravila výuku, ale neexistovalo být doma. i mateřská nebude v mém podání žádná dovolená, ale naprosto normální akce skloubit dítě a práci. proto mě vždycky maximálně pobaví takové ty statusy o "zaměstnání" na fb mateřská, ale rozhodně né dovolená. nejčastěji to mívají dívky, které nikdy pořádně nepracovaly nebo jim mateřská zajistila únik z práce. podle mě, všechno jde, když se chce a když se musí! // jsem asi nechtěla psát zrovna na toto téma prvoplánově. došly tam moje mozkové pochody samy. ale když už jsem tu, tak si na webu idnes.cz či právě v dnešní příloze magazínu přečtěte rozhovor s jan thompson, britskou velvyslankyní v praze. je hrozně správná! mám ráda tenhle magazín právě kvůli rozhovorům se zajímavými ženami. a věřte, že jich zase tak moc není. ne vizáží, ale charakterem, postojem k životu, intelektem, svobodou a nadšením pro svoji věc. // žiju, tedy jsem. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat