tam mě nepouštějte!

instagram.com/terkalovescoffee

valentýn. takový ten svátek, co půlka české populace nemá ráda, protože je z emériky. vždycky to byl den, kdy si na mě badboy vzpomněl a přinesl mi květinu. a většinou to bylo spojené i s nějakým dalším překvápkem - uvařil, něco malého mi koupil. dnes se nic neděje. tak mě to asi trošku mrzí. ale je to jen valentýn! a já mám tenhle den ráda. resp. červenou výzdobu. // včera jsem byla na lymfo. zimnice a únava. takže jsem si zašla na kávu a dočetla správnou pětku. ten odvážný julián a neskutečně poslušný pes tim. lol. &&& odpoledne posezení s holkama. večer jen odlakovat torzo šedého laku od rimmelu, který je fakt propadák, a už jsme s badboyem a davidem kráčeli na billiard. tam už seděl mac&honza. a pak dorazili ještě tři kámoši. a nakonec sis&tony. dobře jsem se bavila. a taky jsem pak ale ráda padla za vlast. stáhla jsem si film markéta lazarová od režiséra františka vláčila, a hned poté film babička z roku 1971. a na oba se moc těším. dnes jsem si půjčila čtyři skvělé knihy v knihovně. viz. foto na insta. od norské autorky karin fossumové jsem četla už dvě detektývky a obě mě moc bavily. milovala jsem tyrana je opět kniha ze života, a tak jako čtu ráda knihy o lidech lapených do sítí různých nemocí či závislostí, jsem si jistá, že mě bude bavit i tahle věc. syn správce sirotčince se týká severní koreji. země, která mě neuvěřitelně přitahuje. tedy pouze čtenářsky a divácky. samozřejmě. hrozně moc na mě zapůsobila kniha útěk z tábora 14 a pak něco málo z pera maďarského novináře tvrtka vujity. na youtube jsem sledovala různé dokumenty a ptala se po známých, co dalšího k severní koreji existuje? nikdo nevěděl. tak teď mám zase něco dalšího. poslední kniha barvy slečny toyen nebyla v plánu. ale zrovna nedávno jsem četla nějaké mně vcelku neznámé informace o toyen a cestou k pultíku v knihovně mě tak napadlo, zda neexistuje nějaký její životopis formou beletrie. samozřejmě i maličko fikce. ale něco, co by mi malířku toyen a její život přiblížilo. tohle dílko napsal vladislav kučík a už jsem začtená. 

na skok jsem se zastavila v kiku. tam už mě nikdo nesmí pouštět. nejdřív jsem ukořistila skvělou plechovku s motivem kávy, cena dvacetpět káčé. nejde ji tam nechat. za patnáct kaček námořnický háček do chodby (kterou zítra začneme škrábat), a mini no name parfém ve tvaru srdíčka a s hodně sladkou parfemací. jen tak pro radost. ale nejvíc mě dostala plechová krabice v podobě retro rádia. napoprvé jsem ji tam nechala. ale myslela jsem na ni po zbytek dne. a tak jsem se nakonec cestou zpět od badboyovy mamuš pro ni vrátila. nejspíš si ji nechám v kuchyni na parapetu. jako opravdové rádio. už když jsem se pro ni vracela, ukazovala ji nadšeně badboyovi, jakási paní mi řekla, že je prostě skvělá. poté i prodavačka řekla, že je to bomba. ale od rána neubyla ani jediná. tak jsem jediný cvok asi. muhehe. 

tenhle týden jsem utahaná. a dnes úplně maximálně. už zvládnu jen brokolici s vajíčkem, film babička a pak vydatný spánek. téra