čtvrtek 26. března 2015

slyšela jsem pohádku o osamělém káčátku.

jestli něco dnes postrádám, tak je to energie. mám pocit, že mi už nic neslouží a že přejít obývák a dojít si do koupelny, kde mě čeká napuštěná vana, je heroický počin. zase všechno tak svižně uteklo. včera, kdy ten den nebyl vůbec tak špatnej, jak jsem předpokládala, naopak fajn, jsem šla večer na kafe s jednou svojí bývalou studentkou. skvěle jsme pokecaly, rozebraly knížky, úplně jsem jásala, že lidi, kteří miluju literaturu, nevymřeli (myslím tím mezi mládeží!). a před jedenáctou jsem se chystala padnout za vlast. a nakonec jsem tři hodiny strávila na drátě s d. mým eurokamarádem. sedm let přátelství. a když nevím, komu se vykecat, volám jemu. už od třičtvrtě na jednu jsme se přesvědčovali o tom, že je čas jít spát a nakonec jsme si do čtvrt na tři povídali. už dlouho mi nikdo nevyprávěl pohádku. takže prima! spřízněné duše existují. // zjistila jsem dnes, že vůbec nejsem kovaná v pověstech, bájích a mýtech, a tak jsem si dnes půjčila jednu knihu v dětském oddělení od eduarda petišky. a nejde o staré řecké báje. // vana, řepová polévka, kniha. toť plán na dnešní večer. a brzký spánek. to tu píši docela často. nicméně pracovní věci se mi tu dopodrobna sdílet nechtějí. ba ani ty soukromé. knihu čtu stále jednu a tu samou. navíc jsem stále více uchvácena záhřebem a sarajevem a nutně tam potřebuji! taky jsem dnes opět dochodila lymfo a mám na půl roku klídek. dorazila mi taková milá rockabilly čelenka a vintage taška, která je teda ještě menší, než jsem myslela, ale je milá. a jsem rozhodnutá objednat si tašku s třásněmi. propadla jsem jí. téra

Žádné komentáře :