nadšeně jsem vyrazila do rossmana s tím, že dnes nastal ten kýžený den a makeup revolution tam má svůj stojan. jela jsem z výuky, zaparkovala auto před domem a klusala směr drogérie. stojan nikde. a tamní prodavačky opět trénovaly na soutěž o nejprotivnější prodavačku. prej to bude vybalené během týdne a jsem druhá, kdo se na to ptá. to jsem opovážlivá. celkově mám pocit, že zdejší prodávající jsou rekrutovány na základě toho, že dokážou být co možná nejvíc nepříjemné. obzvlášť jedna je tam velmi libová. pokud nepozdraví zákazník, ona ne. a tak standardně zdravím a u toho ji fixuju očima, aby musela pozdravit. myslím, že zde skutečně panuje nějaká ta soutěž mezi pracovnicemi katastrálního úřadu a rossmana. a nejsem si jistá, kdo zrovna vede. &&& mám teď půl dne volna, což je dost příjemné. ale stejně ho vyplňuji pracovními resty. a nakonec budu muset do sámošky pro bonbóny, protože máme dnes s partičkou šestiletých bonbónový mejdan. a pak si dám zaslouženou kávu se seniorkami. a ráno jedu k zubaři. dnes se pro jistotu moc neusmívám, byť ta nepřítomnost můstku není příliš vidět. nicméně! ty sny v noci. jak jedu k zubaři a ten můstek nechávám doma, a pak se pro něj vracím, ale někdo na mě promluví a já opět zapomínám. a pak mi nejde na telefonu vymačkat zubařovo telefonní číslo (to je ale docela běžný sen). a někdy kolem páté jsem měla pocit, že mi chybí pes. tak jsem vylezla z postele a za boha ho nemohla najít. volala jsem, pročesávala byt a nikde nic. po deseti minutách, kdy jsem zkontrolovala vanu, špajzku, troubu, odsunula sedačku a prováděla jiné kratochvíle, jsem ho našla schouleného pod mým štenglem na oblečení. stojí teď před ním ještě taška se zbytky věcí, které jsem poskytovala mamce na jejich dámský votočvohoz. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat