překvapilo mě, co všechno dokážou fotky na instagramu. dnes jsem zjistila, že můj profil začal sledovat jeden us army příslušník. skrze něho narážím na spoustu fotek konvoje v česku. a na spoustu dalších vojáků, kteří jsou z přivítání, podpory a nadšení místních sami hrozně nadšení a i když se po pár měsících mimo německo těší na základnu, jsou za těch pár dní tady šťastní a mají v plánu se sem vydat na dovolenou. lidi se dělí na několik táborů. převládá v našich luzích a hájích nadšení, protože americký konvoj se choval víc než přátelsky a vstřícně. pak jsou mladí/staří komunisti a odpůrci konvoje. a pak sou takoví ti, kterým je to jedno, ale spíš je ok to hejtovat, protože nejsou stádo. spousta lidí si uvědomuje, že jsme malá země s maličkou armádou a že v případě v válečného konfliktu si sami nepomůžeme, a proto je třeba mít spojence. a pokud ti spojenci projíždí a vzdávají zde hold svým předchůdcům z doby dávné, to jest 2. světové války, není důvod proti tomu zbrojit. pravdou je, že se konvoji dostalo pozornosti a ovací jako nějakým rockovým hvězdám, ale myslím, že i pro ně to byl jedinečný zážitek, který se jim nedostává běžně každý den.
takže! svítím si tu novou skutečně retro lampou po babičce a třepu se zimou, protože venku není jaro, nýbrž zima. včera jsem odjížděla o půl sedmé ráno a jaro bylo, měla jsem podpatky, jarní džínovou bundičku a pod tím tríčo s dlouhým rukávem. po třech hodinách v jedné firmě jsem vyšla ven do zimy. a prsty na rukou mi zmrzly tak moc, že se mi chtělo bolestí plakat. a asi jsem i nějakou tu slzu uronila. patří mi to, páč jsem v těch rukou držela pět minut cigaretu, na kterou jsem si vyšlápla s macem, ale i tak jsem to poslední březnový den nečekala. // zítra začínají školákům velikonoční prázdniny, což je voda na můj mlýn. odpadly mi dva odpolední kurzy a jeden se přesunul z pozdně odpoledního na popolední, takže začínám zítra v devět a končím ve dvě. a pak si udělám prochajdu s boříkem, naložím se s knížkou do horké vany, poté do postele a budu relaxovat. takovýhle téměř volný den už mi dlouho nespadl do klína. a asi ani jen tak zase nespadne.
v pondělí angličtina šestiletých. proč se učíme anglicky? - abysme mohli pozdravit americké vojáky a domluvili se s polákama a číňanama. a čína je na jiné zeměkouli ale. hrozně daleko. // jsem se zase dozvěděla věcí. lol. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat