angličtina sedmiletých: učíme se přivlastňovat, na tabuli napíšu čtyři spojení a musí to přeložit. Honzíkovi to jde pomalu, složí ruce na lavici, odloží hlavu a vypadá, že se rozpláče. sednu si k němu s tím, že mu pomůžu, ale nereaguje, a tak mu říkám: "Bobku, dneska máme Finy." - Honza zvedne hlavu, podívá se na mě a povídá: "Bobe, já se tak těším"! :XDD
angličtina pětiletých: - Kristýnka: a proč máš ty tetování? - já: protože se mi to líbí a jsem už velká. - Kristýnka: a my to taky jednou budeme muset mít? - já: to víš že ne, to si dávají jen velký lidi, kterým se to líbí. - Klárka: tak až mi bude třináct třeba? - já: to ještě určitě ne. to nebudeš dospělá. - Klárka: ale já bych přeci hezky poprosila!
angličtina mrňátek: - čtyřletý Štěpánek: já mám narozeniny rok před Ježíškem!
angličtina šestiletých: povídáme si o tom, že se v Anglii, kde se mluví anglicky, narodila princezna. - Róza: a proč u nás není taky princezna? - Emma: u nás je prezident. Zemánek dudlánek. - Áňa: on ale nemá dudlánek. - Róza: to se neví!
Laura ve skolce na anglictine: Pani ucitelko,kde jste se naucila tak dobre cesky?
angličtina pětiletých - po hře, kde zvítězil jeden tým: Prohravší Tomášek: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. - Druhý Tomášek: Je dost důležitý zvítězit! - Evelínka od stolu: to teda není, důležitý je se zúčastnit. - Štěpánek: A já jsem se zúčastnil už třikrát!!! - Druhý Tomášek: a nikdy jsi nezvítězil. cha chá.
angličtina pětiletých: - Já: A víte, jaké zvířátko žije v Austrálii? - Kristýnka: Vlk!
angličtina šestiletých - Adam: americká vlajka má padesát hvězdiček jako že je tam padesát států. - Emma: mýmu taťkovi bude padesát.
angličtina šestiletých: "anglicky se učíme, abychom mohli pozdravit americký vojáky, a taky se domluvili s Polákama a Číňanama." a kde se mluví anglicky? "všude tam, kde se nemluví čínsky. ale Čína je na jiné zeměkouli!" a víte něco o zemích, kde se mluví anglicky? Adam: "asi úplně všechno o Americe." Míša: "já vím zase všechno o Česku. ale to je jasný, když tam žiju."
// a jinak dnes skvělý hokej. upřímně jsem v tom semifinále snad ani nevěřila. a zítra cesta za maloměsta do velkoměsta. dobrou. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat