nevím. tedy jsem?

našla jsem si na léto skvělý program. kromě toho, že se chystám naučit se zavařovat, tvořit marmelády a chutney, chystám se společně s mum&sis vyrábět přírodní mýdla a šumivé koule do vany. ale protože koule jsou nuda a v lushi jsou super drahé, budou to různé milé menší tvary, které nebudu muset lámat na několikrát, ale budou tak akorát na jednu koupel. léto je totiž jediná velká nejistota. vůbec nevím, zda se naplní dva kurzy, které připravuji a které by mi zajistily dosti klidné spaní. a když ne, tak mi některé kurzy běží dál a naspořeno mám. takže co se vůbec stresuju, že jo? ale to je zkrátka už běžná část mého života. byť jsem se naučila stres eliminovat, stejně mám povahu si se vším lámat hlavu, nad vším dumat a všechno si tak brát. ale vlastně nic horšího, že případně nepojedu na dovolenou a strávím další léto v lůně přírody, se mi nepřihodí. a dokud jsme zdraví a máme co jíst a z čeho platit účty, tak je to vlastně ok. &&& dnes mi je nějak bídně. z lidí. ze života. &&& v rámci procvičování gramatiky se v učebnici objevilo několik obecných zeměpisných otázek. nepotřebujete na to být žádný velký zeměpisec, abyste to nedali dohromady. a pak se mě někdo zeptá co po nás chcete? máme třicet let od maturity. a to je pro mě těžký kalibr. tohle nepobírám. cítila jsem dnes takovou bezmoc. když vyložíte látku s nejlepším vědomím a svědomím, víte, že je nelehká a že tady musí studenti máknout sami tím, že se výčet sloves naučí. ale protože se jim nic učit nechtělo, řeknou, že to nechápou, a vy vysvětlujete znovu. a výsledek je opět totožný. tomu se občas říká bezmoc. ještě že tu svoji práci miluju a dokážu to nakonec vytěsnit. těžká srážka s realitou těsně po třicítce. dlouho jsem si myslívala, že dosáhne-li člověk určitého věku, prostě ví! a že dospělí znají odpovědi na otázky. viděla jsem to doma. resp. asi není standard mít chytré rodiče. to, co pak z domova považuji za obecnou znalost, to je v mém pracovním světě jedna velká neznámá. ale já nechci z lidí dělat pitomce. jen si myslím, že ví a oni neví. a mně to vždycky tak rozruší. // po třech fajn hodinách jsem se sešla s káťou. oběd a káva. a návštěva růžové tety, která tu konečně je. a takové to mám si koupit tu modrou jumbo tužku na oči? no nekoupila. zase jsem si seděla na peněžence. ani do té superrtěnky od dermacolu jsem se ještě nedokopala. někdo ji blahořečí až do nebes, jiný nad ní láme hůl. nechce se mi nad rtěnkou za dvěstě třicet lámat hůl. a tak si ji nezkouším. mile potěšena jsem byla ze stojanu kosmetiky flormar. kdybych neměla objednané dva laky od avonu, tak si nějaký vyberu. a pak jsme byly v úplně obyčejné drogérii. takové té no name, kam jdete, když si potřebujete koupit něco na hubení hmyzu nebo plísní. a tam stojan s tvářenkou flormar v akci. deodoranty od bourjois. a akce na všechno. stejně jsem odešla s prázdnou. protože. ale těším se z malé lahvičky micelární vody od yves rocher, která byla dárek u žužu, tedy časopisu žena a život. haha. do vany na čtení dobré. a na testování micelárky se těším. // zítra čtvrtfinále. s macem. a mými kluky. // některé věci chtějí čas. téra