neděle 28. června 2015

trocha pravdy.

letní režim znamená, že zase chodím spát pozdě a vstávám pozdě. a zítra je pondělí a moje morálka bude opět prachbídná, protože učím jen jeden kurz až odpoledne. ale dopoledne mě čeká kafíčko s míšou a odpoledne stěhování učebny, které dávám po třech letech s radostí vale. v pátek jsem přišla o dost zásadní kšeft na příští rok. vlastně asi ne tak zásadní, ale byla jsem tam ta léta zvyklá. a vlastně mi to bylo oznámeno jen tak btw. že to odučí z vlastních zdrojů. takže asi i zadarmo. jen jsem ráda, že se nikdy vedení nepřišlo na hodinu vlastně za ta léta podívat. ani ta učitelka, která to teď převezme. protože nikomu svoje know-how předávat nechci. // v úterý mě můj vlastní režim dožene, protože v úterý mě ještě čeká vstávání v šest ráno. a pak se už nejspíš odstěhuju na chalupu. mimo dosah internetu. na místo, kde v deset zhasínají lampy na návsi a pak už můžu poslouchat jen mrouskání koček a řvaní krůt či páva z vedlejších zahrad. // dnes jsem měla takovou fajn návštěvu. přijel on z prahy. akorát tu byl od soboty na nějakém mejdanu, takže přijel asi v docela unaveném rozpoložení. nejdřív mi prošmejdil byt, jako by mu bylo sedm. a pak mi vzal z postele peřinu, přinesl si ji na gauč, plácnul tam sebou a prý že takhle je to fajn. lol. // vcelku jsem se rozhodla, co se mnou bude dál. badboy mi moc chybí. nechybí mi to, že jsem doma sama. naopak. tu pohodu samotného bydlení si užívám. protože ji zažívám poprvé v životě. dřív jsem bydlela s našima. pak na kolejích. a pak rovnou s badboyem. teď vlastně bydlím poprvé sama. ale chybí mi badboy jako takový. ten jeho pitomý humor, který je vlastně dost jednoduchý. to jeho povídání o autech. chybí mi on. vím, že se mu to v hlavě taky hrozně mele a že si je vědom toho, že to, jak se ke mně někdy choval, nebylo bůhvíjak super. a že jsem toho spoustu musela řešit já a on byl z obliga. a že mu to jedno není. že mě i boříka miluje. a když ho vidím, mám chuť ho obejmout a říct mu, ať si zase sbalí věci a přijde za námi domů. zařekla jsem se, že ho nechám chvíli popřemýšlet a že po měsíci budeme zase spolu. a pak se tu na tři hodiny za mnou staví on a má předsevzetí jsou zase nejistá. protože je hrozně chytrej, vtipnej a baví mě. a protože ho znám spoustu let. ale musela bych to být nejspíš já, kdo by udělal ten velký kompromis. a upřímně se toho bojím. mám tu svůj domov. svoji práci. své přátele. a mezi mnou a ním to už asi moc do zcela přátelských kolejí vrátit nedá, // takové postesknutí si na začátku léta, no. haha. téra

4 komentáře :

Plním si svůj sen řekl(a)...

Zlato, super s tebou dnes mluvit :) Myslím na Tebe!

Alice řekl(a)...

teda pročetla jsem si teď pár předchozích postů (nic nestíhám :( ) a moc držim palce ať je všechno jak budeš chtít...a nebo vůbec ať si to v klidu probereš a promyslíš... někdy je to hrozně těžký! já to budu mít zítra 4 roky co jsem se vzbudila vedle "něj" a uvědomila jsem si že to tak už chci napořád a i když to bylo náročný nikdy jsem nelitovala :)

Barča řekl(a)...

keep my fingers crossed :-)

téra řekl(a)...

děkuju, Baru :)