30/7

30.7.// spontánní akce tohoto léta jsou nej. Míša dorazila na kávu. A nakonec tu zůstala až do dnešního poledne. Taková dámská párty. Bez rtěnek. ### počasím půlka září. (poznámka o počasí splněna. Ha.) ### spoustu let jsem měla svoji spřízněnou duši. Kluk, kterému jsem psala a volala, když jsem měla radost nebo splín. S takovou lehkostí jsme komunikovali, pinkali si. Možná to bylo lehké právě proto, že byl docela daleko. Myslím, že jsme se tak nějak měli. A že to asi nikdy nebylo jen o přátelství. A proto bylo fajn, že jsme se téměř nevídali. Až do letošního května. A června. A celé se to nějak zvrtlo. A teď, když nevím, kudy kam, nebo mi něco udělá radost, moje první myšlenka je, že bych měla zvednout telefon a zavolat mu tak jako dřív. A já to nedělám. Protože je to takové těžkopádné. Vždycky jsem si myslívala, že takové ty chytré řeči o tom, že přátelství na trase muž-žena neexistuje, jsou blábol. Byla jsem toho přeci dokonalým příkladem. Vždyť má dlouholetá přátelství s macem a se z. fungovala dokonale. A i s ním! Mě asi nikdy nenapadlo, že by to mohlo být jinak. I když teď asi trošku lžu. Možná někdy během toho psaní/volání, kdy jsem si říkala, že je to člověk, který mi naprosto dokonale rozumí, ví o mně tolik věcí, a já se vždycky po rozhovoru s ním cítím tak dobře. Dnes jsem si odpoledne uvařila spoustu čaje, seděla v pergole nad knížkou, kterou jsem ani neotevřela, a našla si fb konverzaci za poslední čtyři roky. A hodinu si ji pročítala. Zavzpomínala jsem si, nasmála jsem se a zvedlo mi to náladu. A taky jsem po velmi dlouhé době rozproudila slzné kanálky. Takže vlastně príma. Lol. Čímž chci říct, že zamilovat se do kámoše je hrozně lehké, že ta hranice mezi přátelstvím a něčím víc je hodně tenká, a že když si to ti dva pak neujasní, tak se všechno pokazí a může to sakra bolet. Téra