4/8

4.8.// pět týdnů v lůně přírody. A jak mi to prospívá. Haha. // bezbarvý cukuru tazaki a jeho léta putování se naprosto trefil do toho, co má mysl teď potřebuje. S murakamim máme takový zvláštní vztah. Jak jsem zmiňovala, tuším, předminule, nečtu slepě všechno, co vydá, protože ne všechno, co napíše, je můj šálek. Kdysi se název knihy norské dřevo skloňovalo téměř na všech mnou tehdy čtených blozích, a tak jsem ze zvědavosti po téhle knize sáhla. Od té doby byl pro mě murakami něčím speciálním. Tak dokonale mapuje nitra svých hrdinů a občas mám pocit, že mně vidí až do žaludku. Těžko se to popisuje, možná jeho knihy čtu vždy ve správný čas. Podobně se v té době všude objevoval název knihy betonová zahrada, i to byl tenkrát must-read, který jsem nutně potřebovala přečíst. Útlá knížka napsaná ianem mcewanem. Ne příliš oddechové čtení, což není ani murakami. Ale dávalo mi to tenkrát dost smysl. Navzdory faktu, že jsem nic jiného od mcewana nepřečetla, protože mě to nebavilo. Takže pokud nevíte, co číst, nepotřebujete úplný oddech, směle do toho. Ačkoli mluvím-li s někým o murakamim, většinou se setkám s názorem, že mu nesedí. A navzdory jeho oblíbenosti ve světě není asi pro každého. &&& dnes tenisový trénink. Zkrácený. Myslela jsem si, že nejspíš vymknutý kotník, který mě nebolí při jízdě na kole, bude fungovat stejně při běhání na kurtu. Omyl. Tak zítra asi kolo. A pak mě čeká oduševnělé odpoledne u jedné mojí seniorky. Lol. Ve čtvrtek cesta do města, v pátek pak cesta do velkoměsta. Protože občas člověk musí vyplout ze všednosti běžných dní. téra