mám mašli. aby mě našli.

včera minishopping. měla jsem vymyšlený dárek pro svoji sis k narozeninám a když jsem se pro něj rozjela, viděla jsem na ramínku lososové tílko se širokými ramínky a věděla jsem, že jí ho chci koupit. a za minutu jsem se vracela znovu, abych si ho vzala i pro sebe. a když jsem se otočila, jako na zavolanou tam trůnila na ramínku černá pouzdrová sukně za naprosto boží cenu necelých dvou stovek, pevný materiál, skvělý střih. tak čau. můžu zase do práce. // večer jsme skončili v baru a zvrhlo se to tam v ostrou debatu. přijmout uprchlíky ze sýrie či ne. víte, rozumím tomu, že někdo má názor toho typu, že je tu nechce a snažím se to respektovat, ale zcela z duše nenávidím xenofobní a rasistické výboje. a přišly ze strany, odkud jsem to nečekala. resp. vím, že tenhle náš kamarád je konzervativní a nepřijímá nové věci, ale slyšet silná slova typu svině, hovada a že by jim měl někdo podřezat krky, to na mě byl silný kalibr. úplně jsme se sis hořely, a můžu říct, že jsem se chvíli asi nekontrolovala a vyjela jsem po něm, sám se mi pak přiznal, že se mě v jeden moment leknul, a to jsem ho nechytila ještě ani za límec. nejrozumnější bylo jít domů. // dnes nákupy s áňou v hk. když jsou ty dny marianne. měla jsem kupon do háemka z marianne bydlení a nepovažovala jsem za důležitý si koupit ještě samotnou marianne, která mě štve spoustou reklam. a byť jsem měla nějaký rozpočet a nějakou ideu toho, co chci, zase jsem se toho nedržela. nesehnala jsem barvu kalhot a střih v jednom, jak jsem si to představovala, všude jen samý denim. ale já to do práce nenosím, a tak to ani nechci. poncho, které jsem už dvakrát okukovala na smíchově na andělu neměli ani v brně před pár týdny, a tak jsem i trošku počítala s tím, že ho bohužel v hradeckém neobjevím a nevyužiju tak slevu. zkoušela jsem si dvě v f&f, myslím, že mi moc slušelo, ale na druhou stranu to byl stejný materiál jako je má šála z primarku, kup z loňského roku, ze kterého jsem si tak trošku to poncho dělala loni a která je oboustranná. a ani žádné kotníčkové boty mě nenadchly. v jednom obchůdku jsem si zkoušela fedoru a myslím, že jsem v ní nejvíc roztomilá, jen se mi nechtělo dávat za ni pětikilo, když je jí plný ebay. takže už vím, že objednávám. nakonec jsem si koupila, jak jinak, dvě černá tríča. v háemku s tříčtvrtečním rukávem, v newyorkeru s krátkým rukávem. simple. příjemný materiál. ani už nepočítám, kolik mám černých triček. shrnula bych to asi tak, že po vytřídění mé skříně mi zbyly jen dvě kupy triček, z toho jedna celá kupa, cca patnáct triček je černých - různé střihy, materiály, krátký rukáv, tříčtvrteční, dlouhý, nabíraná ramena, kulatý výstřih, knoflíčky, atd. // daly jsme si kávu, oběd. a zase jely domů. já teda dělat taxíka na jeden fotbalový miniturnaj, kde jsem nakonec zůstala několik hodin, fandila tak, jako už tři roky ne (naposledy ve finále lm mezi chels a bayernem), i když tenkrát jsem byla asi dost mimo sebe, jak jsem chelsea přála. dvacetiletý kluk o mně prohlásil, že jsem roztomilá a když se mě zeptal na věk, který jsem teda nerada sdělila, tak pravil, že na starém kole se člověk naučí nejlépe jezdit. tararamtam. takhle se dnes dělá dojem. haha. //  pak jsem vylezla na rozhlednu, koukla do kraje a teď už jsem doma, vykoupaná, a čeká mě pokračování knihy jiřího hájíčka. zítra ještě jeden nátěr stěny v kuchyni, přidělat lišty a už můžu dekorovat. a ještě si musím zrestaurovat skříňku, páč mamuš máš pořád trable se zády, a tak si myslím, že to bude na mně. vůbec nevadí. musím trénovat zručnost. téra