sobota 24. října 2015

malý aupair reunion.

po dlouhé době víkend klidnějšího rázu. měl být. když jsem v pátek v 5.20 vypínala budík, chlácholila jsem se tím, že o půl dvanácté skončím, vyzvednu si dorotku, a zapluju do postele s knížkou a vylezu až večer, kdy jsme se chystali s bandou vyrazit ven. v jedenáct sms od míši, v kolik můžu být u dannyho, abychom naplánovaly londýn. ok. v jednu. na půl hodiny mi doma klesla hlava. a pak už jsem fofřila na rychlou kávu a plánování. za hodinku chci být doma. znovu změna. sedíme tam přes tři hodiny. doma jsem oba psíky musela vzít na vodítko a vyrazit s nimi ven. korigujte si jednoho rychlíka voříška a jednoho postaršího pomalejšího westíka, když se rozhodnou jít každý očmuchávat patníky a trávníky na druhou stranu. doma vana se šumivkou a chci dorazit dítě číslo 44. na to, jak čtivé to je, se s tím hrozně crcmám. nemám příliš času. chystám se do vany. telefon. a tak hodinu a půl konverzuji po telefonu. pak už se rychle nalíčit, hodit na sebe pár kusů garderoby a frčím opět k dannymu. jsem tam stejně první, tak si čtu. nakonec se nás sejde devět a je to príma večer. nevadí, v sobotu ráno se dospím. jen nesmím zapomenout, že psí dorotka v osm bere léky. v noci mi píše ivana, moje aupair kumpánka z dob londýnských, že její přítel poběží tady u nás jeden profláklý běžecký závod a ona s minisofinkou tu stráví cca dvě hodiny. neviděly jsme se pár let, jasně že s nimi chci dát kávu. nejdřív mi zvoní budík v osm. pak usnu znovu. ale tak lehce. a najednou telefon, že už jsou tu. a tak metoším. dáme si dobrou kávu a wafli, popovídáme, seznamuji se s roční sofinkou, která je úplně ňuňu. a jdeme se podívat do cíle. zase telefon. už mi přijela sestřenice s rodinkou. mažu domů. naštěstí se o ně už postaral badboy. upekl buchtu a uvařil pořádný kuřecí vývar se zeleninou. já už jen doservíruji čaj s medem a citronem a je nám hej. po jejich odjezdu nákup. zjišťujeme, že jsme na pořádném nákupu nebyli dobré tři týdny. vidina silného domácího vývaru nás tak nadchla, že nadšeně kupujeme mrkvičky i s natí, pórek a zeleninu, která se u nás standardně nevyskytuje. poté se dostaví zdendík a vyrážíme i se psí smečkou na odpolední špacír a výbornou kávu v závěru. no a je skoro sedm hodin. dnes jsem rezignovala na jakékoliv mecheche, byť jsem byla zvaná na to bankovní. chci jen tak být.

s ivčou jsme si krásně zavzpomínaly na naše aupair časy. já si to prožila dvakrát. byť podruhé už jen necelé tři měsíce přes léto. a byť to bylo někdy náročné, nikdy jsem nelitovala. jednou za čas se my čtyři sejdeme. pravda je, že péťa, se kterou jsem tam strávila úplně nejméně času, je mi úplně nejbližší, ale vždy ráda uvidím i zbytek skvadry, viz dnes ivču. 

btw už vím, jak vznikají vtipy o policistech. téra

2 komentáře :

Plním si svůj sen řekl(a)...

Kočko, koukala jsem se na fotku na Insta a vubec mi nedoslo, ze je to Sofi od Ivci;) je kouzelna. Tak super, ze jste si to uzily!

téra řekl(a)...

viděly jsme se asi dvě hodinky, ale príma to bylo. Sofinka je hrozně živá, moc neposedí, myslím si, že se Ivča dost otáčí :XDD Ivči Lukáš sem jel běžet závod, tak to bylo takové zpunktované na rychlo, ale o to víc fajn :)