neděle 11. října 2015

příběh života.

v týdnu jsem psala o mých sedmi bodech týkajících se knížek. v jedno bodě je zaznamenána knížka, o které jsem napsala, že mě nejvíc ovlivnila - alchymista. když jsem o tom pak následně přemýšlela, uvědomila jsem si, že mě ta kniha ovlivnila v ten moment, kdy jsem ji četla. a protože to nebylo zrovna báječné období, v ten moment mi hlavně pomohla. ale ve skutečnosti mě mnohem víc ovlivnily úplně jiné knihy. ze žánru dobrodružné literatury. to, co jsem čítávala před dvaceti lety. foglarovky. sic čteny před těmi dvaceti lety, ale opakovaně mnou čtené doposud. stavěla jsem bunkry, měla kápézetku, sestavila vor, chtěla nosit špendlík na klopě, vyřešit spoustu záhad a mít partu, která chce dělat totéž. měla jsem však jen dva bratrance. ti to ale všechno sdíleli se mnou. vedli jsme si kroniku, stloukali poctivě teepee a nedobytnou tvrz, nahřívali vosk a z něho tvořili lebky... stejně tak mě ovlivnila ronja, dcera loupežníka. toužila jsem žít v jeskyni hluboko v lesích, vařit na ohni, koupat se v řece, bát se medvědů a všeho zlého v teple jeskyně zachumlaná pod pořádnou dekou. robinson crusoe. ze začátku ve mně vždy vítězil strach z toho, že bude na ostrově spoustu let sám, ale pak jsem se už těšila, až si postaví kamna a bude v nich udit, bude z hlíny tvořit hrnky a hrnce, nosit si z výprav po ostrově spoustu jedlých plodů, rožnit si drobné zvířectvo, stavět ohradu a chlívek pro kozy, seník. a nakonec mi bylo vlastně i líto, že se zase vrátil domů. tu knihu jsem četla nespočetněkrát. v neposlední řadě pak správná pětka. těch dílů byla kupa. a mě bavil anglický venkov, zázvorové pivo, vřesoviště, bárky, a neohroženost čtyř dětí a psa tima. stejně tak mě ovlivnila série knihy o dvojčatech pat a isabelle od stejné autorky. s mojí kamarádkou důšou jsme chtěly být jako ony. dělat kanadské žertíky, žít na tak přátelském internátu, mít školu z červených cihel, být zapálené pro věc, hrát lakros a tenis a dělat půlnoční večírky. xxx dodnes si nejsem jistá, že v reálném světě složenek, účtů, práce a opravdových starostí, mě může nějaká dospělá literatura skutečně ovlivnit. mě v dětském věku formovala spousta knižních hrdinů, ukazovali mi, kým chci být, jak chci žít. možná ani vlastně není důležité to, že nakonec nejsem profesionální dobrodruh, že se bojím tmy a místo kápézetky mám v kabelce kosmetickou taštičku, spíš je důležité, že těm příběhům stále věřím, že i díky nim je ze mě slušný člověk a že pořád doufám, že natrefím na další příběh, se kterým se maximálně ztotožním. téra

4 komentáře :

Plním si svůj sen řekl(a)...

Kočko, to je krásně napsané.Zhltla jsem ho bez nádechu. Pusu!

Plním si svůj sen řekl(a)...

Tedy na jeden nádech;) se picnu, mi uz ani kozek nefunguje;)

Plním si svůj sen řekl(a)...

Tak ze to dame do tretice - Mozek ...promin za spamy :) ale ty to chapes, ze jo;)

téra řekl(a)...

rozumím. hormony si dělají, co chtějí ;)