aktuálně je mým nejoblíbenějším blogem ten, který píše scénáristka lucie konečná. čtu ji už několik let, ale poslední měsíce ještě víc radši než dříve. dokonce jsem tuhle neváhala v jedno deštivé odpoledne pročíst její archív. a je na tom super, že člověk nemá pocit prozevleného času, protože má pocit, že je na jednou tolik skvělé literatury, tolik skvělých filmů, co musí přečíst/vidět. jep. || poslední článek, který zveřejnila byl o tom, zda se doma přezouvat z bot či nepřezouvat. v našich zeměpisných šířkách, kde odjakživa návštěvy zouváme a nabízíme jim papuče (brutální slovo!), ožehavé téma. my máme s badboyem takovou americkou domácnost. tzn. jak se nám chce. kromě části chodby, kde máme zátěžový koberec, a v obýváku u sedačky mám koberec s vysokým chlupem, máme všude parkety, dlažbu nebo plovoučku. zametám a stírám pravidelně, takže mi nedělá problém přijít domů, projít bytem v botách a opouštím-li za chvíli opět byt, nezouvám se. samozřejmě nemám-li boty od břečky či bahna. v létě, vyskytuju-li se doma, se nezouvám vůbec, chodím v žabkách neustále. mám to dané tak, že u nás na chalupě se celoročně chodí v botách všude. a spoléhám na zdravý úsudek návštěv, že mám-li zakydané boty, do obýváku v tom nelezu. nemám pro návštěvy žádné přezuvky. vlastně je nemám ani pro sebe. mám v botníku jedny "crocsky", které si návštěvy půjčují, když jdeme na balkon a nechtějí si obouvat své boty. já chodím doma bosky nebo v žabkách. tak se cítím nejpohodlněji. na balkon zapálit si pak ráda ve válenkách. || mně tahle dvousečná témata baví. bylo hrozně zajímavé číst si komentáře u lucie, jak to mají ti ostatní.
včera odpo princezna míša na čaji u mě doma. podával se o páté. pravý anglický sypaný. jak štýlo. a pak jsem jen přelakovala nehty, obtáhla rtěnku, skočila do bot a fofřila za klukama do baru. poseděla jsem tam celých patnáct minut a volala liška, že do tohoto baru fakt nejdou a že sedí u dannyho. tak jsem se přesunula tam, kam pak dorazil i zbytek. mac se zase picnul a řešil dokola to, co poslední týdny. mám pocit, že jednou za čtrnáct dní zažívám ve společnosti dejavue. nespokojen se svým životem, partnerským vztahem, kastuje lidi, rozčiluje se na ty, co mají, hází všechny do jednoho pytle, hodnotí dle toho, jak kdo ovládá jazyk. bylo to úsměvné a únavné zároveň. #neverendingstory. || za chvíli lymfo. objednat se. a večer dámská jízda. not bad. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat