čtvrtek byl nakonec docela příjemným dnem, byť je vždy docela náročný hlavně na přepravu sem a tam. || včera mi spaly do klína dvě volné hodiny, takže jsem se domů dostala už ve čtyři. to se mi normálně stává maximálně v pátek. jinak to jistí večerní hodiny. a já na dvacet minut vytuhla. vzbudil mě telefon. míša. že je před domem. nebydlí u nás ve městě, měli vánoční večírek, tak jsem jí nabídla, ať u nás přespí. hodila jsem jí tam, okoukla jsem cardigany v takku, které mi přišly dost hrozné. mám černý od začátku listopadu z primarku. bez knoflíků, zkrátka fakt cardigan. a nenosím téměř nic jiného. brala bych ještě šedý. jenže bych si představovala, že alespoň maličko bude přípomínat materiálem svetr. všechno, co tam bylo v šedé barvě, byl jen hadr. a za nemalý peníz. takže musím hledat někde jinde dál. ráno jsme si s míšou udělaly královskou snídani, popovídaly, ona jela do práce a já mastila na lymfo. a pak na kupodivu hrozně příjemné hodiny. a večer, večer jsem se konečně sešla po půl roce s bárbí. když jsme si naposledy říkaly počátkem června, že musíme zminimalizovat intervaly našich schůzek, netušila jsem, že je spíš natáhneme. a tak jsme si dnes daly datum další kávy. a bylo to boží prostě. bavily mě kosmetické hovory, knížky, práce. bylo to takové bezstarostné. príma. některé lidi ve svém životě prostě chcete skutečně mít! dobrou. téra
psaní jedné věčně poblouzněné, věčně zamilované a Velmi.Inteligentní.Pohodářky
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku
(
Atom
)
Žádné komentáře :
Okomentovat