čtvrtek byl nakonec docela příjemným dnem, byť je vždy docela náročný hlavně na přepravu sem a tam. || včera mi spaly do klína dvě volné hodiny, takže jsem se domů dostala už ve čtyři. to se mi normálně stává maximálně v pátek. jinak to jistí večerní hodiny. a já na dvacet minut vytuhla. vzbudil mě telefon. míša. že je před domem. nebydlí u nás ve městě, měli vánoční večírek, tak jsem jí nabídla, ať u nás přespí. hodila jsem jí tam, okoukla jsem cardigany v takku, které mi přišly dost hrozné. mám černý od začátku listopadu z primarku. bez knoflíků, zkrátka fakt cardigan. a nenosím téměř nic jiného. brala bych ještě šedý. jenže bych si představovala, že alespoň maličko bude přípomínat materiálem svetr. všechno, co tam bylo v šedé barvě, byl jen hadr. a za nemalý peníz. takže musím hledat někde jinde dál. ráno jsme si s míšou udělaly královskou snídani, popovídaly, ona jela do práce a já mastila na lymfo. a pak na kupodivu hrozně příjemné hodiny. a večer, večer jsem se konečně sešla po půl roce s bárbí. když jsme si naposledy říkaly počátkem června, že musíme zminimalizovat intervaly našich schůzek, netušila jsem, že je spíš natáhneme. a tak jsme si dnes daly datum další kávy. a bylo to boží prostě. bavily mě kosmetické hovory, knížky, práce. bylo to takové bezstarostné. príma. některé lidi ve svém životě prostě chcete skutečně mít! dobrou. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat