úterý 1. prosince 2015

náročná přátelství všeho druhu.

první adventní okénko otevřeno. ještě mě čeká uvařit si čaj z čajového adventního kalendáře. omezila jsem kávu, dopřávám si více čaje. a dostala jsem od badboyovy mum pampeliškový med s pomerančem. úžasné! || tenhle týden je pracovně fajn. všechno ostatní je takové na nic. || nechápu tu rivalitu. moje kamarádka liška je príma holka. je hodná, milá, srdečná. ale taky žárlivá. nevím, jak ve vztahu partnerském, ale ve vztahu přátelském naprosto. už jsem to okusila, když jsem hodně času trávila s bárbí. co urážek dopadlo na hlavu mé blonďaté kamarádky. nikdy ovšem ne přede mnou. ale před jinými. a ti mi to svěřili. dva roky zpět jsem se díky lišce seznámila s markét. moc jsme si sedly. vím, že z liščiný strany tam panovala vždycky jakási rivalita. snažila jsem se jí vysvětlit, že moje přátelství s někým dalším nemá vliv na naše přátelství, že ji nemám méně ráda proto, že mám i jiné přátele. ale stejně tam tak nějak m. visela ve vzduchu. přitom obě se spolu přátelí, navštěvují se a trávíme spoustu času všechny tři dohromady. na neděli jsme plánovaly péct, stejně jako loni, společně cukroví. v pátek jsme se sešly u m. moje linecké může zůstat jako loni, chutnalo. ale jedné nechutnají rohlíčky druhé, a druhé nechutnají úlky té první. dohodly jsme se, že uděláme tedy dvě náplně úlků a na rohlíčky se použije liščin recept, ale místo hery máslo. a nakonec m. navrhla, že můžeme udělat těsta dvě. liška to kontrolovala tím, že to je zbytečné a že teda ok, cukroví bude z másla. čímž bych to považovala za uzavřené. v neděli jsem jela na mininákup a po cestě zpět se stavila na rychlé kafe a cigárko u m. sdělila jsem jí fakt, že jdeme s badboyem v podvečer na náměstí na rozsvícení stromečku. rozhodla se, že by se s její mamkou přidaly. why not. pět minut před rozsvícením jsem se sešly, a pět minut po rozsvícení jsem se vydaly k nám domů na kávu. na přechodě nás pouštěla liška. volala jsem na ni, ať dorazí k nám, že si dáme všechny kávu a badboyovu buchtu. odmítla. a v pondělí mi přišla nakvašená zpráva, že jsem jí nedala vědět, že jdu na stromeček a že je jí to líto. hned na to, že se na společné pečení může vykašlat, že není zvědavá na žádné vysírání. slovo vysírání mi pak objasnila - jde o to, že její vanilkové rohlíčky nebudou z hery, ale z másla! úplně mě to odrovnalo. moje reakce byla taková, že mi přijde zbytečné se kvůli takové kravině dohadovat, že můžeme v klídku udělat těsta dvě, že péct s námi nemusí, ale že to mohl být príma den pro zpestření předvánočního času. žádná reakce. jen to, že jí mám peníze za avon zaslat na účet. || snažím se to popsat co nejvíc autenticky. nic si nepřibarvovat. necítím se provinile. není důvod. mám spoustu přátel. a připadá mi nepatřičné, že se někdo může cítit několik dní ukřivděný a uražený, že jsem mu neřekla, že se v dešti zjevím na deset minut na náměstí. asi kdybych šla sama s badboyem, k tomuhle by nedošlo. kámen úrazu je pro lišku m. nějak jsem myslela, že se tyhle věci v určitém věku už nedějí. i holky se spolu navštěvují beze mě, protože bydlí ob dům, a mně to je jedno, připadá mi to normální. liška se sama nikdy nezapomene před m. zmínit, že byla u mě, že byli s námi někde a m. na to reaguje s naprostým klidem. protože je to normální. ale já už nemůžu zmiňovat, že jsme se viděly s m. samy. že vím třeba dřív o jejích objevu, o její hádce s partnerem, o čemkoliv dalším... dřív! že nezvedla telefon a nezavolala to dřív lišce. v létě, když jsem ochořela růží, naši byla dvě stě kilometrů daleko, stejně tak moje sis, s badboyem jsme zrovna nebyli spolu a já měla horečky, nabídla se mi m. že za mnou přijede na chalupu a postará se o mě, dohlédne na mě... ten večer jsme s holkama měly grilovat, ale kvůli nemoci jsem to zrušila. m. věděla, že je mi bídně, a že mi bude max. tak vařit čaj, a pomáhat sejít ze schodů a že si bude muset jinak vystačit sama. přesto přijela. liška mi to nenabídla. a druhý den jsem obdržela sms, že tušila, že se tam m. vtírne a doufá, že jsme si užily grilování! úplně mě to odrovnalo. || mě na téhle nešťastné komunikaci vadí to, že neumí přijít/zavolat a sdělit mi to, pobavit se o tom, co jí trápí, mrzí, žere. že navenek je všechno ok, a pak mi chodí akorát vyčítací sms. 

malé prvoprosincové povzdechnutí nad tím, jak jsou některá přátelství složitá. ale nic to nemění na tom, že mám tu lišku ušatou i tak ráda, a byla bych happy, kdyby se hodila do normálu. můj blog nezná, vlastně zaplaťpánbůh, tak si to nepřečte. ale budu doufat, že si to uvědomí. téra

Žádné komentáře :