úterý 19. ledna 2016

karma. neuvěřitelně hlasitá karma.

způsob psáti v bodech zdá se býti docela šťastným. přišlo mi, že jsem si zapsala vše, co jsem chtěla. trvalo mi to cca minutu a půl a nemusela jsem vytvářet žádné náročné větné konstrukce. jsem ze sebe taková rozčarovaná. paradoxně, i když hodně čtu, mám asi velkou slovní zásobu, poslední dobou pociťuju, že se verbálně vyjadřuju jako tatar. často hledám správná slova, naskakují mi ta anglická. ale odmítám přijmout fakt, že jsem postižená svojí prací. || už potřebuji ten diář. odmítala jsem velký. ale asi by byl tím pravým ořechovým pro mě. tolik plánů. tolik úkolů. sobě. i studentům. tak moc zapomínám. dnes jsem si ukořistila kalendář kulturních akcí v babiččině údolí. mezi jeden z mým letošních plánů ještě víc vstřebávat kultůru, patří i to, že bych ráda absolvovala min. dvě zámecké prohlídky. jednu na našem zámku, kde jsem, tuším, nikdy nebyla. vostuda jsem, mdloby na mě! a pak ten ratibořický, kde jsem byla naposledy ve věku devíti let. což je přes dvacet let doba vzdálená. a zrovna v dubnu probíhá mezinárodní den památek a historických sídel - příběh zámku a zámek příběhů. mělo by jít o prohlídku, kde se návštěvníci dozví o málo známých osudech, nebo zapomenutých dějích a příbězích ze života majitelů zámku a jejich rodinných příslušníků. a to za to stojí. 

o krok pozadu byla tak neskutečně napínavá detektývka. od začátku do konce. a víte co? henning mankell teď v říjnu zemřel. což jsem zjistila až dne. takže až dočtu všechna pátrání detektiva kurta wallandera, budu mít smolíka. tahle detektývka měla přes pět set stran, a byla tak dobrá, že jsem ji přečetla vskutku hrozně rychle. vlastně jsem četla téměř nonstop, a bála se u toho! ¨

včera jsem se tak nehorázně rozčílila na dětském kurzu, že jsem rozplakala holčičku z 5. třídy. to je tak nešťastný kurz čtyř děvčátek, které téměř nic neumí, angličtinu mají čtvrtý rok ve škole a nejsou schopné vyčasovat sloveso být, neznají osobní zájmena. a znají dohromady asi tři slovíčka. a tvrdí mi, že se to ve škole neučili. a to je něco na mě! 

dnes jsem ráno nenastartovala. tak si tak kráčím k autu a probleskne mi hlavou, že je taková zima, že by byl pěkný pešek, kdyby mi auto nenaskočilo. a ty jo, ono ne! volám badboye. přijde dolů, prý to roztlačíme. a nic. přemýšlím, koho ze sousedů poprosit. jenže máme takovou zvláštní sousedskou skvadru. bláznivý malíř bez auta, romská banda, poloslepý pěvec ve vaně, a pán, co chodí i v mrazech v kraťasech a pantoflích. a žádné auto v dohledu. už už to vypadalo, že pomažu k našich půjčit si auto, a přes kabely pak nastartuju, když tu náhle otevřel okno chlápek z vedlejšího vchodu, podal badboyovi z okna klíče k jeho autu, ať si to přes kabely od něho nastartujeme. a povedlo se. odjela jsem. 

tak a ještě jeden zápisek ze snů či plánů. žižkovská věž. téra

2 komentáře :

p. řekl(a)...

haha, my jsme dneska taky nenastartovali, asi zmrzla nafta, takze oba pesky na nadrazi a vlakem, v tom mrazu nic moc :/

téra řekl(a)...

nafťáci jsou na tohle horší, no :/ já mám auto v benzínu, ale u mě jde o úmrtí baterky, mám ji pět let a badboy mi ji tenkrát namontoval do auta z jiného auta, které nejezdilo a prý je ta baterka 14 let stará, takže se to dalo čekat. dnes spala baterka v obýváku u topení, ráno mi ji tam badboy namontoval zpátky a dobrý. ale myslím, že v pátek si koupím novou baterku :)