neděle 3. ledna 2016

když řídím auto a z rádia se ozve yesterday od beatles.

reuters
tenhle borec se jmenuje peter prevc, a kdybych si na něho dnes vsadila, něco málo bych vyhrála. ale to, že jsem dnes před závodem tvrdila, že v innsbrucku vyhraje, to nebyl heroický počin, to byl sice tip, ale dalo se to dost dobře předpokládat. tenhle slovinský skokan vede průběžné pořadí světového poháru. už v minulých sezonách měl vždy skvěle našláplo k velkým výsledkům. byl už před turné čtyř můstků pasován na favorita. v první závodě v oberstdorfu se mu "nedařilo", skončil na 3. místě. ale v ga-pa už zvítězil a ani v innsbrucku nezaváhal. moje další tipy, že koudy bude v první pětce, ostatní tři naši skokani ve třicítce, mi nevyšli. roman koudelka nezaskákal v prvním kole bůhvíjak a do druhého kola nastupoval až ve třetí desítce. jakub janda v k.o. souboji vypadl, a lukáš hlava a jan matura mé prognózy naplnili. každopádně nejsem zdatný tipař. spoustu hochů ze startovního pole už neznám. byla jsem překvapená malou účastí finů, kteří jeden čas vévodili skokanských můstkům. skákal tam snad jediný larinto. naopak frčej norové a rakušané. ale tak to není žádné překvápko. němci jsou dobří, ale rozhodně ne nejlepší. japonci si udržují průměr. tam snad převyšuje všechny jen třiačtyřicetiletý noriaki kasai, který čeká na to, že by jeho rodné sapporo v roce 2026 mohlo uspořádat olympiádu. tam by mu případně měli dát vavříny už jen za to, že někdo tak "stařičký" na olympiádě vůbec je. ale to předbíhám. samozřejmě. || polákům to letos nelétá. kamil stoch se evidentně trápí. a po mega úspěších adama malysze, kde všechny skokanské areály okupovali polští fanoušci s červeno-bílými vlajkami, jsou pryč. teď tam sice také červeno-bílé povlávají v hojném počtu, ale jde o ty rakouské.

až dnes jsem se pustila do příprav. resp. třídění. to je něco jako když studenti odkládají učení, a tak si vypisují a tím se vlastně učí. já třídím a u toho mě napadá najednou spousta věcí, které můžu v hodinách se studenty uskutečnit. a když jsem se do toho pustila, začala jsem se na všechno opět velmi těšit. pár dní a jsem zase ve svém rytmu. 

abych nezapomínala, na ledničku jsem si pověsila seznam do ikei, do které pojedu nevímkdy. a do drogerie. takové ty nutné věci. vůbec nechápu důchodce a vůbec lidi, kteří žijí z letáků a objíždějí dle toho markety a obchody. mně sice ráno přistávají ve schránce letáky od různých drogerií, což je po ránu o to víc príma, že mám schránku takovou tu anglickou - všechno mi propadává přímo do chodby. jenže já si z toho i něco vyberu, plánuju to okouknout, koupit, ale nikdy si ve finále nezapamatuju, v jaké drogérii to bylo, a tak nakonec nemám nic. || moje vysněné kosmetické kousky pro rok 2016 jsou o pár postů níže - lak a rtěnky od chanelu, parfém od mk, peeling od lushe, tvářenka od bourjois, a ještě krém od kiehls. po ničem jiném teď momentálně ani netoužím. v nejbližších dnech si musím u ester vyzvednout paletku od urban decay, kterou mi přivezla ála ze švýcar, a bárbí mi prý dá svoji dioří rtěnku, která jí nesedí odstínem, a tak nic nepotřebuji. 

taťka kdysi dostal pera od značek parker a waterman, ale protože je měl uložené v pouzdrech a nikdy nepoužil, před pár měsíci mi je věnoval. doposud jsem se na ně jen dívala, ale teď jsem se rozhodla koupit si inkoust a bombičky, a tím je zprovoznit. ať to trošku vypadá, že jo. to jsou mé dnešní malé radosti. || jdu dodělat to, co mám, a zalézt si s murakamim. to je panečku chlap! téra

2 komentáře :

Aranel řekl(a)...

Je! A ta poslední kniha - vlastně dvě poslední, i Cukuru - jsou bájo bájo.

téra řekl(a)...

Putování Cukuru.... jsem četla v létě a bylo to nejvíc skvělé. Muži, kteří nemají ženy se mi také líbí moc. Dnes dočtu :)