včera večer jsme vyrazili s pár kamarády posedět. ale přišlo mi to jako naprosté dejavue. to, co zažívám každé dva týdny znovu a znovu. všemu vždy vévodí mac a jeho hovory o penězích. vydělá docela slušně, ale pořád ne dle jeho mínění dost. proto ještě trošku s přítelkyní drancují stát. neustále se zajímá o to, kolik kdo z jeho přátel vydělává a když mlčíme, evidentně to nechápe. všechno se točí kolem peněz. všichni kolem něho dostávají od příbuzných, viz. pár našich kamarádů dle jeho mínění, jen on má babičku, která je pro něho vskutku věcným břemenem a brání mu, takže jí prý nepůjde nikdy ani svíčku zapálit. a my to nikdo nechápeme a nepochopíme, protože nemáme ty děti. je tu špatná ekonomika, politici jsou zkorumpovaní, v práci je to na hovno a nikdo neumí pořádně anglicky a je to pro vostudu. je trapný, když čech mluví cizím jazykem jako indián. takový člověk byl měl dělat něco podřadného. já už jsem pak musela vypnout a neposlouchat. mě totiž stěžovatelské životy přestaly bavit! || obklopuju se nesprávnými lidmi? mě totiž ty hovory poslední dobou tak strašně nebaví. unavují. eliminovala jsem nějaké vycházky mezi lidi. nebaví mě neustále házet oka na to, že si někdo objednal milion věcí na ebayi, nebaví mě neustále poslouchat stížnosti na svůj život, nebaví mě poslouchat stížnosti na to, jak ostatní mají/dokázali/dostali a jiní ne. || já nechápu, že to těm lidem takhle stačí. že to je vrchol jejich života. nebo je to jen taková kamufláž? že už nepotřebují vědět, dovídat se, vzdělávat se, vidět, zažít, poznávat... často to tak beru, že to zkrátka má někdo hozené jinak. a jindy jsou ty pády do reality tak bolestné. dodnes si pamatuji, jak jsme šly s mamkou na besedu s paní medou mládkovou a jiřím pospíšilem. koupila jsem si knihu o paní medě, nechala si ji podepsat, beseda byla úžasná, a my plné dojmů jsme si šly s mamkou ještě na kávu všechno to pěkně probrat. poté jsem se setkala s kamarády v jednom baru, stále jsem byla plná dojmů a jeden z kamarádů mi řekl tak z té báby nebuď prosím tě tak vydřená. kdo to vůbec je? ale odpověď ho už nezajímala. || unavují mě i dlouhé (ne)domluvy. jsem člověk, který je docela zbrklý a rozhoduje se i velmi rychle. někdy můžu litovat, ale většinou to nějak dopadne a není třeba litovat. mám ráda spontánní nápady a akce. a ne dlouhé domlouvání se s přáteli zda ano či ne. ti nej žijí dál. a letos si dávám opět ten stejný cíl co loni. vídat se s nimi děj se co děj.
i proto jsem ráda, že zase máme tady častěji naše sedánky s bárbí, že mám míšu. a že když už je ten společenský večer neúnosný, mám svoji sis, která čte, sleduje, a vyrábí! mám od ní kromě úžasných mýdel a šumivek teď nově i balzám na rty, chystá se na krémy a možná řasenku, takže jsem včera do pozdního večera vymývala prázdné kalíšky od mask of magnaminty a řasenek. || tolik stížností. ale tolik mi toho leží v hlavě. téra
2 komentáře :
Terko, chce to proste vytridit pratele, ja s tema, se kteryma si nemam, co rict, nebo si porad jen stezuji, proste nestykam, vysavaji ze me energii a to nemam zapotrebi, zajimaji me lidi s rozhledem, kteri me necim obohati a ne poslouchat porad stiznosti na vsechno a vsechny
a akce zasadne spontanne, cim vic planovani a hroceni, tim vetsi pruser, proto vetsinou sama, nebo s pritelem, je to tak nejjednodussi a nemusim se dohadovat, ze se nekomu nechce a udelal by to jinak atd. atd.
já už o tom, Péťo, přemýšlím hrozně dlouho, že to nějak omezím, protože mě to vůbec nenaplňuje. naše "sedánky" se zredukovali zatím na jednou za dva týdny, kdy si většinou prožiju to dejavue, nespokojené řeči, řešení ostatních, pak to dva dny rozdejchávám... a pak se přes to na chvíli zase přenesu. mám ale pocit, že tady kolem mě ty lidi s rozhledem nejsou. občas si připadám jako mimoň. spoustu věcí si plánuju sama, protože badboy je lenoch a kulturní barbar. jemu nevadí, že já někam jedu, zajdu do divadla, jdu na výstavu, je rád, že si to užiju, ale se mnou nepůjde. v tomhle není parťák. || ale aby to nevypadalo jen tak negativně, protože já negativní jinak moc nebývám, jsou tu u nás i príma lidi, a i když mají jiné zájmy, alespoň mi občas udělají fajn den :)
Okomentovat