jen si tak nějak zabavit mozek.

vždy, když mám pocit, že na mě padá stres, vzpomenu si na něco, co plánuji během pár dní/týdnů/měsíců, a tak nějak mě to hodí do klidu. a čemu se říká paradox? že aktuálně není nic, co by mě mělo nějak stresovat. můj život je konstantní. a přesto se občas nad ránem vzbudím a přepadne mě nevysvětlitelný strach, rozbolí mě žaludek, musím to rozdýchat, říct si, co hezkého mě čeká a zase se jakž takž hodím do normálu. byť dnes to vůbec nepomáhalo. zrovna nedávno jsem měla úplně pitomý sen o tom, jak jsem bydlela v 18. patře činžáku, můj psí bořík se díval z okna a najednou vyskočil a já nemohla udělat vůbec nic. mám pak tendence šmátrat kolem sebe a hledat ho, kde je. naštěstí můj psí kámoš je postelový pes, takže ho někde v okolí metru nahmatám. minulý týden přišla miniskupinka studentů s tím, že by potřebovali ještě víc obchodní angličtiny a nějakou technickou. pustila jsem se do toho, ale stejně mi bylo dost nevolno i z toho, jak to půjde, jaké to bude. nakonec se potvrdilo pravidlo, že je-li člověk z něčeho vyděšený už předem, obvykle je to nakonec príma. a bylo. měla jsem dnes cca hodinku čas, tak jsem seděla v autě a četla si, a najednou mi začaly těžknout oči, a já usnula. probudila jsem se a zase ten hrozný pocit, stres, strach. z ničeho. mám pocit, že jsem tak nějak zralá na nějaké léky na uklidnění. a přitom pro mě neexistuje důvod, proč by mě mělo něco tak šíleně stresovat. || stres, obrovský stres, který mě potkal před více než pěti lety, způsobil, že mi začaly hodně padat vlasy a lámat se mi. ale to jsem už překonala. hodně si hlídám, co na hlavu naplácám, ale moje vlasy se vrátily do slušné formy. i pleť mám poslední týdny/měsíce bezvadnou. ale přičítám to své péči. a hlavně mýdlu z černého uhlí od mé sis, a čistícímu kartáčku. a také skvělému pleťovému mléku. doufám, že se něco tím divným stresem neposere. ve dne nemám příliš času přemýšlet nad tím, zda se mám něčím vůbec stresovat. a když jsem doma, většinou se zabývám tím, čím chci, čtu si, něco sleduju, plánuju. a tyhle pocity přichází právě nad ránem. 

předevčírem jsem viděla úžasný dokument mallory od dokumentaristky heleny třeštíkové. žádná její věc mě nikdy nezklamala. a před mallory smekám. s obrovskou sílou a pokorou se pere s osudem. strašně silná ženská je tahle mallory! || čtu dánskou dívku. a moc mě baví gerta. už ve filmu byla ztvárněna velmi půvabnou herečkou. v knize je popisována trochu jinak, ale je to přesně ten typ ženy, které mám ráda.|| a plány na nejbližší dobu? kousek za hranicemi je cosi jako arboretum, tak tam bych moc ráda. cca v půlce března praha a národní galerie. na konci března - o velikonočním pátku - kutná hora. v dubnu dvě divadla. včera liška koupila lístky do národního divadla na manon lescaut. četla jsem jak od prévosta tak od nezvala. včera zavolala liška, jestli bych jela. a tak pojedu. navíc mám na duben ještě jeden lístek do divadla. také bych ráda konečně do wroclawy, protože je čas si ze svého cestovatelského listu odškrtnout další místo, kam moc chci, a je tak blízko. a v květnu varšava. dnes jsme si o ní s jedním studentem povídali, a zase se těším o další chlup víc. byť už to asi víc nejde. a navíc mám na cestě spoustu hezkých věcí. navíc se nemůžu rozhodnout, zda si objednat paletku stínů od sleek či milani. cenově téměř stejné. jednu slíčí paletku mám doma, je skvěle pigmentovaná, ale docela práší, tak mě láká vyzkoušet i něco jiného. nějaké tipy na fajn paletku? klidně i jiného druhu? téra