každý víkend jednou skončí.

wikipedia.org/wiki/Slovanská_epopej

v březnu se chystám ji vidět. a moc se na to těším. už jsem o tom přemýšlela nějaký čas, že bych muchovu epopej měla vidět, ale inspirace přišla od mých rodičů, kteří si v pátek koupili celodenní vstupenku do veletržního paláce, viděli slovanskou epopej, spoustu impresionismu a moderny. a protože jsem tu o víkendu měla čuču, domluvily jsme se na březnové odpoledne v národní galerii. || víkend byl skvělý. ba přímo nejlepší. v pátek dorazila sis a šly jsme dělat vítací delegaci k autobusu. chvíli po čtvrt na osm vyskočila čuču, hupsla na mě i sis, zařvala konečně zase tady, bořík se z toho rozštěkal, nevěděl, na koho skákat dřív, obmotal nás vodítkem, dorotka se silně rozklepala, protože se všeho bojí a my tři se tam objímaly a ohubičkovávaly. doma jsem umíchala tatarák, holky pokořily tři lahve vína. před jednou dorazili i kluci z baru, v jednu, kdy tony stále neměl dost společnosti, jsem už začala být pěkně protivná, protože na mě padla šílená únava. || ráno velká snídaně. pak jsme se usalašily v obýváku, badboy pekl v kuchyni bábovku, a my si povídaly. před polednem sraz se sis&tonym. jdeme do klasické hospody na oběd. dávají tam lety na lyžích, takže si můžu vykroutit krk. a pak pět vtípků novaka djokoviče. a to mě baví. vracíme se pro psí partu a vyrážíme na prochajdu. zakončujeme to u nás kávou a badboyovou bábovkou. večer vařím polévku, čuču sedí se mnou v kuchyni, pijeme už asi patnáctou konvici čaje, čuču, ač ten nejzábavnější člověk ever, má pracovní a životní splín. v podstatě stále stejný. těší se na důchod, připadá si jako důchodce v těle mladého člověka. nevidí smysl v práci, která jí nebaví. nenávidí hlavní město. a já jí říkám a někdy je to lepší? ona vykulí voči a praví jo, když si vezmu kokain. pak se obě rozřechtáme, ale zase taková prča to není. přehání jako se vším, samozřejmě. a za to ji miluju. večer si pouštíme nějaká videa na youtube a poměrně brzy padáme za vlast. dnes jsme si všichni tři udělali megabrunch. pak jsme se šli podívat k mým padres, kam dorazila i sis&tony. já tam pobalila nějaké časopisy. a pak jsme u mě doma vypily další dvě konvice čaje, daly si velmi pozdní oběd a já navečer vezla milou kamarádku na nádraží. a zase odjela. a mně je po ní už teď smutno. je zvláštní sedět v kuchyni s notebookem, a když zvednu oči na protější stranu stolu, nesedí tam. zůstal tam přes židli jen přehozený můj cardigan, který jsem jí půjčila. někteří lidé mi prostě v životě pak chybí. || zítra do reality všedních dní, kterou si zkusím zpestřit. zítra si chci pustit mallory od heleny třeštíkové. čekám na ni už vážně dlouho a konečně jsem ji objevila. a taky musím přečíst jednu knihu, kterou je třeba ve středu vrátit. tedy není, ale měla bych. nechci vypadat jako nezdvořák. téra