úterý 9. února 2016

když si tak jedete.



instagram.com/terkalovescoffee
byť jsem věděla, že dorazím domů dnes později, na celý den jsem se tak nějak těšila. tři kurzy ve firmě. a pak jsem si řekla, že se v čska stejně nikde nenajím, a tak jsem se vydala do města. zaparkovala jsem, zašla do malého příjemného bistra na těstoviny se sušenými rajčaty, parmazánem a kuřecím masem. seděla na vysoké židličce a užívala si výhled na malebné náměstí zahalené do sychrava. poté jsem si celé náměstí obešla, došla k zámku, prošla podloubími, podívala se dolů do údolí na sochu olbrama zoubka, potěšila své oko, a protože jsem měla stále dost času, vydala jsem se do osvědčené kavárny na cappucino. a pak jsem se po cestě ještě zastavila v jedné vísce u kostelíka a hřbitova. sic padala voda z nebe, ale stálo to za to. dvouhodina v jedné vsi v horách. bylo to příjemné. a cestou domů ve tmě jsem mezi lesy srazila srnku. toho se bojím celý svůj řidičský život, že něco srazím. vím, že cesta z té vísky k nám je dlouhá, spousta polí, lesů. a vážně jsem nejela víc než šedesát. měla jsem rozsvícená dálková světla. v jedné zatáčce mi skočila přímo pod auto. mému autu se nestalo vůbec nic. tupý náraz. zhysterčila jsem a jela k mým rodičům. vůbec nevím, jak srnka dopadla. myslím si, že umřela. a je mi z toho strašně bídně. taková černá kaňka na tomhle dni. i na mém svědomí. vím, že jsem nemohla udělat vůbec nic, ani zabrzdit už nešlo. ale je mi to šíleně líto. 

paradox. dnes ráno mi pošťačka doručila srnčí dřevěný přívěšek. #ifeelbad

téra

Žádné komentáře :