pondělí 15. února 2016

ne všechno je takové, jaké se na první pohled zdá.

dnešku jsem se dva týdny obávala. ale pak jsem si řekla, ale co. o jeden kurz méně, o hodinu dříve doma. všechno se nějak vytříbí. a taky že jo. ráno jsem se vyspala téměř dorůžova. resp. ještě bych si klidně hodinku navíc dala, ale nebudeme to zase přehánět. šla jsem na hodinu angličtiny k dannymu, vzala s sebou svého psího kámoše, který chvíli spal, chvíli se nudil, a tak měl tendence lovit papírové kapesníky. po návratu domů mě čekaly ve schránce dvě pohlednice, postcrossing mě nesmírně baví. tentokráte dorazily krasavy z belgie a rakouska. asi si začnu psát o vintage pohlednice. nechci nikomu přidělávat práci, ale když vidím, jaké požadavky někteří mají, a jak si dávám záležet na výběru, tak mám pocit, že bych si mohla taky vymýšlet a doma si pak dělat přenádherné koláže. minulý týden jsem šla právě shánět pohlednici s tematikou, která by se zamlouvala jisté francouzce, koupila jsem nakonec i spoustu dalších pohlednic a paní za pultem mi předvedla tak dokonalý kalendář s pohlednicemi pana škopka, které se nějak vztahovaly k životu boženy němcové, že jsem ten poslední stolní kalendář prostě musela mít. já a stolní kalendář! takové věci si standardně nekupuji. stojí v kuchyni na komodě a je skvostný!

ve schránce navíc trůnila výzva o tom, že mám dva balíčky na poště, alespoň se na zítřek o to víc těším a ráno hned vyskočím radostně z postele. fakt. a u toho si zaběhnu i do knihovny, kde mě čekají dvě knihy, které mám zarezervované. a jednou z nich je dánská dívka. || jela jsem dnes do firmy. měla jsem připravený program, na který jsem se sama těšila. odmítla jsem kávu, protože přípravou by se zkrátila hodina. a já chtěla všechno stihnout. navíc jsem se teď velmi důkladně vrhla na prostudování jednoho typu učebnic a připadá mi, že mám novou motivaci a chuť. || no a pak jsem jela na místo, kde jsem se před čtrnácti dny neshodla s rodiči třech puberťaček a ukončili tak kurz. mohlo mi to být jedno, ale já si věci hodně beru. a navíc holčičky v kurzu byly čtyři a ukončily ho jen tři. co tedy dál? požádala jsem maminku té čtvrté, zda by mohla holčina chodit do kurzu o hodinu dříve do skupinky téměř stejně starých dětí. a maminka ji přivedla, řekla mi, že je moc ráda, že holčička má kam chodit a že nesouhlasí se způsobem, jakým tamti rodiče výuku usekli. její dcerka je prý moc spokojená a baví jí to. spadl mi obrovský kámen ze srdce. a krásně se mi učilo.

teď si jdu pustit mallory od heleny třeštíkové.  a těším se, co přinese zítřejší den. téra

Žádné komentáře :