poslední dny byly poněkud hektické, ale moc fajn. ve středu jsem psala cosi o tom, jak je zatím ten týden super, a jestli mi ve čtvrtek neskočí cestou z hor srna před auto, bude to paráda i dál. srna mi před auto neskočila. ale kousla jsem při svačině do müsli tyčinky a praskla mi korunka. a k zubaři mě vezmou až příští úterý. takže paráda. pizizubka. nesmím dělat moc americký úsměv. ale jinak tomu týdnu nemůžu skutečně vytknout nic. ve čtvrtek jsme s liškou vyrazily do divadla na vstupte v podání skvělé dvojice töpfer-preiss. ú-ž-a-s-n-ý! a na to, že jsem se převlékala v lesích mezi dvěma vesnicemi, protože jsem to z posledního kurzu měla vážně na knop, tak brý. tváře jsem si pudrovala až nad kávou. lol. pátek byl superkrátký den, kdy o půl dvanácté bylo po všem. takže jsem si musela jít koupit nejlepší marinované tofu, které jsem si chtěla dát k obědu, ale málem jsem ho snědla ještě před obědem samotné. pak jsem se viděla s míšou. sjela si pro maliny do lídlu. a v šest večer vytuhla. odmítla jsem bar. zaregistrovala jsem, že badboy přišel z práce a na hodinku do baru odešel, ale jinak jsem spala jak to dřívko. abych i v sobotu vstala v pět, v šest si stopla autobus směr praha, prospala celou cestu a za deštivého počasí vyhopkala z nádraží, otevřela svůj vlašťovkový deštník a dokráčela z vesela do emy na kafíčko a borůvkový koláč. tam jsem si četla poslední aristokratku, než za mnou dorazila čuču. to už se venku umoudřilo počasí, šly jsme k ní do práce cosi vytisknout a u toho jsme žertovaly na téma deprese, kterou obě trpíme. byla jsem teď rok taková citově plochá. vůbec mi nešlo brečet a nic mě moc nedojímalo. a teď? stačí vidět obrázek s kolouškem bambim a můžu tahat kapesník. a čuču mi říká hlavně si nepouštěj zachraňte willyho, jinak budeš ještě dva dny totálně v hajzlu. sobota byla důležitá v tom, že jsem snědla poprvé celý svůj oběd v mongolském bistru hůlkami. a plánuju pokračovat v tréninku i doma, páč mi jedna má klientka přivezla loni z číny takové ty pravé hůlky, s porcelánovými madlíčky. obcházely jsme obchody velkým obloukem. pouze v f&f jsem si koupila nové slimky a čuču boty do new yorku. usalašily jsme se na kávě, neobjevily jsme u stojanu chanelu ribbon tvářenku. ale to vlastně neva. a pak jsme se rozloužily. já jela za térou&wesim. s celou velkou rodinnou crew jsme seděli venku, přemýšleli o grilování, a nakonec jsme povečeřeli dokonalé těstoviny. sledovali jsme tvoje tvář má známý hlas, což mi přišlo naprosto boží. vyfasovala jsem od michala poslední čísla časopisu reportér, který čtu moc ráda, doporučení na pár románů od spisovatele vondrušky, abych si ucelila historické povědomí. o půl šesté ráno už byla jejich nejroztomilejší minipokračovatelka rodu vzhůru. s dudlíkem a ve spacím overálku si přidala můj telefon mezi své hračky. zpívaly jsme a tančily na včelí medvídky a vlastně únava byla pryč. velká snídaně. vyzkoušení kupy produktů od ysl a pak mě michal vezl do hloubětína. tam jsem se usalašila u známých na hodinku, viděli jsme se po dlouhé době, krásně popovídali, a pak už troubila liška&david a byl čas vyrazit na skvělý italský oběd, kávu do starbucks a pak na představení manon lescaut do národního divadla. zážitek to pro mě byl. vskutku. sic jsme měli až první galerii, byla to výška, ale ten fakt, že vidíte hynajsovu oponu, dokonalou výzdobu a nasáváte tu atmoféru, byl k nezaplacení. a divadelní představení krásné. a pak nás déšť doprovázel málem až k autu. doma jsem byla z víkendu tak plná energie, že jsem vydrbala koupelnu tak jako už dlouho ne, všechno přeskládala, přeuložila. pak jsem se vrhla na umytí ledničky, uklízení špajzky. a až nakonec jsem si odlíčila oči a šla spát. poznatky z tohoto víkendu? že s některými lidmi prostě chci trávit ten čas víc a víc. že kultury není nikdy dost. že mozaika tesla v pasáži světozor je oku lahodící, že v emě mají vskutku nejlepší kávu, a že chci objevovat i další kavárny. že lezoucí zadek z kalhot není moc estetický, a že jaro i praha jsou báječný! a teď mi začíná další pracovní týden zakončený kamarádčinou oslavou narozenin a návštěvou divadla v sobotu a já mám takový pocit, že i tenhle týden bude príma. tak snad i pro vás! téra
Žádné komentáře :
Okomentovat