neděle 22. května 2016

mám nebo nemám?

príma víkend. v pátek jsme se sešly opět my tři! náš londýnský trojlístek. míša mohla jen na chviličku, my pak s háňou bivakovaly u mě, popíjely zázvorový čaj, zakusovaly borůvkový dezert a bylo to po těch měsících zase hrozně fajn být spolu. večer pak přišla sis&markét. což bylo príma proto, že jsme se mazlily se štětci, testovaly rtěnky a vybíraly paletky stínů, ale pro m. jsme tím byly prý trošku nezábavné, protože ji to nezajímá. takže když jsme pak osiřely, bylo nám vlastně nejlíp. ráno jsem to vzala přes minifarmářské trhy v čska, kde jsem koupila borůvkový frgál, zakotvila jsem pak na chalupě, kde jsem si k němu uvařila čajík a dočetla chlapec na dřevěné bedně. byla jsem tam jen s rodiči a pejsky. k obědu jsme měli hráškovou polévku a brambory na loupačku s tvarohem. prostě klasicky vesnické. a nejvíc mi to evokovalo moje dětství! a bylo tak krásně, že jsem nakonec vyzvedla badboye ze stavby, kde pomáhal tonymu, a byli jsme na chalupě až do večera, grilovali, prostě parádička. poprvé jsem vyzkoušela domácí pesto na topince. to je prý profláklá pochoutka, která se prodává na náplavce. měla jsem tři kávy. fandila finům proti rusům. jen pavla dacjuka mi bylo nakonec líto. poté jsem sice fandila kanadě proti usa, ale ten totální tlak američanů v závěru a neschopnost pokořit více talbotta mě poslal na stranu američanů. protože byli neskuteční. kanaďané měli jen normální kliku. v boji o bronz jasně straním usa, o zlato pak budu pravá finka! a dnes dlouhou spím a čtu další knihu od petry braunové. včera po příjezdu jsem se rozhodla, že opět zredukuju svoji garderobu. už tak jsem ji na podzim markantně probrala a věnovala. na štenglu se mi kývala kupa prázdných ramínek. po včerejším násilném zásahu jich tam je prázdných víc než plných. vytřídila jsem téměř třicet kousků. a už mám skutečně jen věci, které nosím! nechci nic skladovat, nechci nic kupit. mám plán na předělání ložnice. zminimalizování. a toho se chci držet. jediné, v čem se mi nedaří udržovat minimalismus, je počet knih a kosmetiky. knihy nezredukuji nikdy, ty naprosto miluju a ráda se jimi obklopuji. kosmetika je záležitost marnivosti. a ta mi teď léčí mysl. a ráno se mi lépe vstává, když vím, že zase budu experimentovat se stíny a pečlivě vybírat rtěnku. a ani moje kuchyně nevypovídá o radosti z minima věcí. tam si jedu svůj vintage styl plný roztomilých rádoby staře vypadajících hrnečků, otevřených polic, cedulí, obrázků a skleníků. a žije se mi v tom tak dobře! hej hou. téra

Žádné komentáře :