čtyři roční období.

dnes jsem si uvědomila, že před pár dny to bylo už dlouhých jedenáct let, co bloguju. bez pauzy. byť jsem cca sedm nebo osm let psala na serveru bloguje.cz, který zanikl, a tak jsem se přestěhovala sem na blogspot, kde je mi moc dobře. mám tady přestěhovaný i celý letitý archiv, takže jsem o žádné své zápisky nepřišla. už je to takový můj zvyk a neumím si dost dobře představit nesdílet částečně svůj život právě tady. je to pro mě určitý druh terapie. když si uvědomím, že třetinu svého života píšu blog... not bad. lol. || dnes mi uprostřed jednoho kurzu přišla na messengeru zpráva od mojí sis. přečetla jsem si jen začátek, který na mě vyskočil a hrozně jsem se lekla, že jsem ji nevědomky něčím naštvala.. doslovně na mě vyskočilo toto ne že bych si chtěla nějak úplně jako stěžovat, ale než jsi se začala zajímat o... pak jsem tu zprávu rozklikla celou a pokračovalo to tak, že měla svůj kosmetický košík zaplněnými jen pár produkty, ale od té doby, co já o tom pořád mluvím a kupuju, se i ona pustila do kosmetických nákupů a nemá je už kam ukládat. hned po práci jsem k ní jela na kávu oňuchňat se s její novými paletkami od nyxu a sleeku, a konturovací paletkou z h&m. a měla tam ještě kupu nových věcí. no boží prostě. lol. || oblíbila jsem si kšiltovku. mám černou s kamínky, resp. kameny na kšiltu. včera celočerný outfit, bílé supestarky na nohou a tahle čapka. pecka. dnes jsem si vzala kostkovanou košili a připadala jsem si jako kluk, co rozváží pizzu. měla jsem upletený pod kšiltovkou cop, a dát mi někdo do rukou krabici pizzu, fakt bych se mohla pustit do téhle práce. haha. 

čtyři roční období: rok v římě od německého novináře stefana ulricha teď čtu. je to svěží, letní. a hlavně řím teď patří k mým top místům, která bych ráda objevovala. takže až dopíšu tenhle post, hodím na sebe spací úbor, najdu anglický článek o trzích v marakeši a provence, abychom zítra s mojí seniorskou partou měli na kurzu co číst, zalézám do postele, abych pokračovala s římem. téra