čtvrtek 9. června 2016

tak takhle to je.

to byl den! v dobrém slova smyslu. samozřejmě. nedávno jsme rozebírali se seniory na kurzu recept na boršč. jmenovali jsme jednoho pána odborníkem na tento ruský pokrm, protože ho dělá rád a poctivě. a já z legrace nadhodila, že ho jednou otestujeme. uběhly tři týdny a včera mi v mailu přistálo psaníčko, které obsahovalo informaci o tom, že se boršč bude druhý den podávat a ať pouze poprosím účastníky kurzu, aby dorazili s miskou a lžící. trošku jsme hned po ránu narušili chod knihovny, ale přímo ve studovně jsme si servírovali dokonalý boršč se smetanou, pažitkou, zakrajovali jsme k němu čerstvý chléb, a téměř nic jiného jsme nestihli. aby to nevypadalo, že naše knihovna trpí nějakými frivolními mravy a mastnýma rukama tam můžete standardně listovat knihami a u toho pojídat boršč... není tomu vskutku tak. máme svoji místnost, kde při kurzu kávujeme, když někdo slaví narozeniny či svátek, dortujeme a chlebíčkujeme. ale dnes po dlouhých měsících sloužil náš kumbálek jiným, a tak nás ubytovali právě ve studovně. || druhý kurz pak probíhal už nad kávou u dannyho. jedna studentka byla plná zážitků z návštěvy příbuzenstva z kanady tady u nás, druhá stále žila dovolenou na zélandu, ze které se nedávno vrátila, a další pak nadšeně vyprávěla o belgii. měly jsme to dnes komorní, ale o to lepší. || dvě školky plné objímání, her, a slz z toho, že na kostce nepadají šestky. a večer pak cesta z města do hor na kurz. to si tak jedu. točitými zatáčkami projedu tři vesnice, sjíždím od pevností mezi lesy, kde jsem v březnu srazila srnku, jsem ostražitá, za celou cestu jsem potkala pouze dvě auta. jedu, rozhlížím se... najednou z příkopu vyleze westík. wtf? za ním vodítko. a za ním náš taťka! zastavuju, zasmějeme se tomu, popovídáme, a já jedu dál za prací. moji padres stejně jako já bydlí v centru města, takže míst na procházek s psíkem není zase tolik. a tak taťka občas bere auto, vyjede na nějaký zdejší kopec, a tam milého westíka venčí. dnes tomu nebylo jinak. ale pobavilo mě to neskutečně.

včera jsem si objednala plavky. péťa se mě v komentáři ptala, kam cestuju. takže! původní plán byl gdaňsk a gdyně. no kašubsko. chtěla jsem tenhle jazyk o dvěstěpadesáti tisících mluvčích slyšet na vlastní uši. a dojet si za ním vláčkem. nicméně mám na wishlistě dlouhodobě záhřeb, lublaň a sarajevo, a tak jsme se nakonec rozhodli pro chorvatsko s tím, že strávíme den či dva v záhřebu a den na cestě zpět v lublani. chtěli jsme zakotvit u rijeky, ale když jsem zjistila, že v den našeho příjezdu začíná v umagu turnaj atp, který je každoročně velmi dobře obsazen. loni ho vyhrál ten mladý rakušan, který v semifinále letošního french open stál v cestě djokovičovi, věděla jsem, že to bude velká tenisová akce, na které chci vidět alespoň jeden zápas. vstupenky jsou fakt za lidové ceny, takže jsem se zaregistrovala na jejich portál a 20. června chci koupit lístky. tak snad to klapne. taky chci navštívit pulu a její římské koloseum. a pokud máte někdo tipy na místa, která v záhřebu či lublani určitě navštívit, sem s nimi. v chorvatsku jsem byla už mnohokrát a letos se obzvlášť těším. téra

2 komentáře :

Plním si svůj sen řekl(a)...

Tak parada! Dovcu si uzij! Jako zavidim, co Ti budu povidat.Ale moc si ji zaslouzis a ve finale to mas jeste s maxi kulturnim zazitkem-tak snad se listky podari koupit! Nedoporucim nic;( byla jsem na Cresu a pak uplne jizne u Dubrovniku.Ale ty si poradis a najdes ta nejlepsi mista k prozkoumani.

téra řekl(a)...

Umag, Pulu a jiná městečka a místa procouráme, těším se na architekturu a tu atmosféru. A v Záhřebu a Lublani chci kromě památek objevit i nějakou skvělou kavárnu, trh, dobrou kávu... myslím, že to bude moc fajn :)