odprto...zaprto

takže čau. dobro došli. jsem zase zpět. byť první plán byl návrat někdy z úterka na středu. první čára přes rozpočet, že jsem nenašla ubytování přes airbnb v záhřebu na jednu jedinou noc. několik hostitelů mi to na tak krátkou dobu zamítlo. pravda je, že jsem si vzpomněla hledat týden před odjezdem. kdybych úpěnlivěji hledala dříve, mohlo vše být jinak. ale i tak jsem plna zážitků. jeli jsme jen s badboyem. on v tašce pár trenek a tři trička, já regiment kosmetiky. on toho prý víc nepotřebuje. až na místě se tázal, zda máme ručníky, jestli má kartáček na zuby a tak. já jsem přes ty ručníky a kartáčky. klikař jeden. cesta brý. kam mě posadíte/položíte, tam spím. takže jsem odřídila čtyři sta kilometrů, a pak jsem usoudila, že je třeba zavřít oči, a tak kormidlo převzal badboy. vždycky jsem se na chvíli vzbudila, zjistila, že ještě nejsme v cíli a spala dál. na slovinsko-chorvatských hranicích mě probudil a musela jsem stát nápomocnou. rovinj. opět jsme zvolili tohle městečko na istriji. a udělali jsme dobře. našli jsme si hezké ubytování, musím říct, že jsem z toho byla trošku rozrušená, protože cena byla jinde, než jsem počítala. žiju čtyři rok zpátky. čímž mi nezbýval tak pěkný budget na kafíčka a kosmetiku. prostě jsem dala strop, a přes to vlak nejede. takhle krutá na sebe jsem! rovinj jsme několikrát prolezli skrz naskrz. miluju tamní ruch v úzkých uličkách, maličkých náměstíčkách, nárožích, pláccích. úzká schodiště vedoucí do neznáma. krotké racky a kočky. citronovou zmrzlinu. zkrátka je to všechno inspirativní. nejvíc ta jejich architektura. celý pobyt jsem si dělala poznámky toho, co mě inspiruje, co musím ještě vidět/zažít/mít/"vyrobit"/užít si/navštívit/... moře bylo skvělé. osobně ho považuji za osmý div světa, na druhou stranu nejsme s badboyem ti, kdo stráví většinu dovolené právě na pláži. na mé poměry a svůj pigment jsem hezky opálená. nějaký čas jsme na rohožích na pláži strávili, byly krásné vlny, voda teplá, ježci žádní. přečetla jsem během slunění farmu od toma roba smithe a žízeň po životě od irvinga stona. druhá jmenovaná knížka je biografie, jakýsi vhled, do života vincenta van gogha. byla jsem unešená. tyhle biografie s příběhy o různých umělcích jsou nej. a po dočtení jsem se pustila do knihy obuvníkova žena, stále čtu. || v pondělí umag. tenisový turnaj. měli jsme vstupenky na západní tribunu, což byla klika, protože tam byl stín. zápas skvělý, atmosféra výborná. viděla jsem živě i gorana ivaniševiče. a pozdě večer zpět k nám. ve středu jsme vyrazili na výlet do puly. návštěva kolosea a kupy dalších památek. včera jsme se odubytovali, jeli na pláž, abychom to poměrně brzy zatáhli a vyrazili do poreče. už jsem po letech zapomněla, jak hezké místo to je. jakou to má zajímavou síť ulic, kde se člověk úplně neztratí. hlavně jsem si ale přála navštívit baziliku sv. eufrazie, která je na seznamu dědictví UNESCO. a vážně to stálo za to. dokonalé pozůstatky římských mozaiek. ááááá. a pořád hodně času. v lublani budeme za pár hodin. máme někde kempovat a čekat do rána? domlouváme se, že zkusíme projít lublaň v podvečer/večer a klidně vyrazíme na cestu domů později v noci, ale že asi nemá cenu někde kempovat. přijíždíme do lublaně o půl šesté, parkujeme v centru a vyrážíme nasát ducha města. vylezeme na hrad, který není sídlem prezidenta, ale mají tam malou knihovničku z bedýnek přímo na nádvoří, a zrovna tam chystají promítání jakéhosi bijáku s bradem pittem a ryanem goslingem. jo, proč ne. prolezeme roztomilé uličky. jeden velmi secesní dům, který jsem moc chtěla vidět, nikde nenacházím, ačkoliv křižujeme centrem a širším centrem sem a tam. a večer pak vyrážíme na cestu domů. o půl šesté ráno padáme do své postele. zítra jedeme na chalupu za našim super boříkem, bez kterého už nechceme být ani chvilku. téra