po šesti dnech jsme se vrátili zase domů. ve čtvrtek jsem přijela z kurzů zpět na chalupu, badboy&sis chvilku předtím vezli naši psí slečnu na veterinu, blbě reagovala na antibiotika, která brala na zánět zubu. po mém příjezdu už byla zase ve zdánlivé formě, a seděl u nás náš kámoš pepa. takže nás napadlo, že podnikneme ve třech rychlogrilování. a moc jsme si to užili. v pátek jsme měli oba dva s badboyem volno, jenže noc s naší psí dorotkou byla krušná, chodila, klepala se, dýchala. zase ten prapodivný záchvat, který občas přichází. ukonejšila jsem ji, a když jsem se probudila leknutím, zjistila jsem, že se na svých krátkých nožičkách pokusila sejít příkré schody a z posledních pár se skutálela dolů. takže jsem ji nakonec usalalašila ve světnici na gauči. v pátek jí nebylo pořád moc do skoku, na večer znovu na veterinu píchnout antibiotika, takhle jí totiž špatně není. celý večer je dál špatná. spí se mnou v posteli, o půl čtvrté zase dýchací a klepací záchvat. badboy je z toho vyřízený, odchází spát dolů. já si přelejzám do jeho postele a nechávám westíka v mé posteli jako dítko. ráno se sis jedeme opět na veterinu na další injekci. i tak pořád nic moc. teď už se vrátili rodiče z dovolené, tak ji mají oni. naší starušce je třináct a půl roku, má nemocné srdíčko, zúženou dýchací trubici a další neduhy. takže je jasné, že se o ni hodně strachujeme.
včera dorazila v podvečer liška&david a pak i sis&tony. hráli jsme x hodin hru nikdy jsem ne... a zakončili jsme to společným čištěním chrupu. || od dovolené mám opět vykloubeou čelist. resp. už sedí zase na svém místě, ale bolí mě ucho, tvář, nezkousnu, neotevřu pořádně pusu. a už je to dost otrava.
včera mě ad lákal do baru, prý mám v noci přijet tajně. ale takový dobrodruh už nejspíš nejsem. zrovna ze čtvrtka na pátek živý sen o tom, jak má badboy jinou a netají se tím, a já jsem z toho úplně vyřízená. a na to konto mi ve snu píše ad, ať si z toho nic nedělám, že se hned v pondělí rozejde s přítelkyní a přijede za mnou, aby mi bylo líp. huh, to jsou sny.
za třičtvrtě hodiny se přehoupne sobota do neděle a můj psí kámoš bořík bude pětiletý. v září to navíc bude pět let, co žije s námi, přivezli jsme si ho jako sedmitýdenního bobánka. a tím bobánkem je pořád, byť má víc kilo a povyrostl. je z něho strašně správný kluk. trošku vlezlý, protože má pocit, že stále musí o své místo bojovat. hlídá si nás, nezřízeně nás miluje a my jeho. je pořád zvědavý, má rád lidi a zvířata. je pořád šťastný. a spokojeně spí na zádech s rozcapenými tlapkami do všech stran. nic nám doma dávno neničí, a co oceňuji, že nemá tendence nic a nikoho obskakovat, tzv. ošukávat, že jo.
zítra se pouštím do jednoho svého "projektu", který mám v hlavě už dávno, jen mi ho sis pomohla rozvinout malinko jiným směrem. chci dočíst navíc jednu povídkovou knihu. project se na inline bruslích a uvařit něco, na co použiju koření medvědí česnek. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat