ber nebo nech.

léto v mém podání znamená obrácený režim. dlouhé ponocování, a to nejde o mejdánky, spíš o mejdánky mé mysli, takže čtu a filmuju. a pak bouchne půlnoc a já nemůžu spát, a tak uklízím. včera jsem se rozhodla, že pořád vlastním příliš mnoho bižuterie a že něco jsou vskutku cetky, které jsem nikdy snad ani nenosila, nebo je už jen nenosím a vím, že nikdy nebudu. k něčemu mám citový vztah, to jsem si nechala - viz. skvostný náhrdelník od mily, mojí slovenské kamarádky z londýna. dala mi ho k vánocům, když jsme obě aupairkovaly, spolu se šperkovnicí. ten náhrdelník je takový hodně nóbl, ke mně se příliš nehodí, ale je to věc, které se zkrátka nezbavím. přesto, že mila usoudila před čtyřmi lety, že už máme každá úplně jiný život a kontakt mezi námi je zbytečný. ano, ona v británii, já v česku. ale o tom jsem vůbec psát nechtěla. takže jen to, že k některým věcem se váží vzpomínky. každopádně těch pičičandiček, co šlo z domu, vydalo na celou plnou tašku. vyhazovala jsem i některé svíčky, kupodivu i některou kosmetiku. a na mém chudě vypadajícím štenglu na garderobu jsem dnes objevila pár věcí, které stejně nenosím, byť už to bylo všechno přetřízené asi milionkrát. už mi zbyla jen kupa triček, několik svetříků přes hlavu, tři cardigany, několikery šaty a sukně a tři košile. cajk. takže deset věcí šlo dnes ještě na kupu a zítra jimi podaruji opět badboyovu sis. ona je takový vděčný odběratel mého šatníku. a znovu jde vidět, jak některé věci, kterými chci oživit svůj šatník, jsou ve finále úplně mimo a jdou pryč. jedno barevné tílko s aztéckým vzorem u mě zůstalo. a to proto, že jsem si ho koupila před dvěma lety v berlínském profléklém sekáči garage, a na sekáčové poměry bylo pěkně drahé. ještě jsem k tomu vzala růžovou bandanu. a věci z garage se prostě neposílají dál. lol. 

mám to tu zase jako v klícce. jen knihy, nádobí a kosmetika. haha. jsem od přírody taková přeháňka. || včera jsem douklízela o půl druhé a když jsem se chystala zalézt do postele, přišla mi na messenger zpráva od jedné známé, že by si vzala letní sandálky s kotvou, jestli jsou ještě free. ok. poté zprávě jsem opět nemohla zabrat. a když jsem sebou ještě o půl třetí házela, nařídila jsem si nakonec na dopoledne budík, protože jsem si nebyla jistá, že nezaspím na výuku od půl jedné! ale ne, v devět jsem byla zcela dobrovolně venku z postele. vyšlápla jsem si na místo předání botiček, a pak jsem si říkala, že to vezmu přes zdravou výživu a koupím si tempeh k obědu. nicméně jsem zcela omylem odbočila do drogérie, že se podívám, jaké noční krémy se tam nabízí, a stojan essence, který jsem téměř ignorovala, a jen tam koutkem oka zabrousila, abych zjistila, zda mají makemebrow gel, no a oni měli tak na půlku sortimentu akci po třicetipěti korunách. ehmm. nebudu se vymlouvat. prostě jsem to koupila. nevím proč. absolutně neumím být rezistentní. ale omlouvá mě fakt, že makeup all about matte jsem vyzkoušet chtěla, poté, co ho jedna yt kočka, btw zastánkyně převážně high-end kosmetiky, vychválila do nebes. bronzer, který mi svým žíháním připomíná tvářenku, doma nemám žádný, a nehty po dovolené mám v tak dezolátním stavu, že jsem si na ně ten přípravek koupit musela. a musím říct, že je mám krásně pevné. zaplatila jsem kilo a vysmahla. a na tempeh úplně zapomněla. 

a večer jsme dnes vyrazili s badboyem&macem za troškou té bárové kultůry. a řeknu vám, ten mejkap je na tváři vážně skvělý, bez pudru jsem stále matná, má moc příjemnou konzistenci, a světe div se, sedí mi tmavší odstín než ten nejsvětlejší. panečku. 

za dvě hodiny začíná oficiální zahájení letních olympijských her, na které se dívat nebudu. aféra kolem ruských sportovců, virus zika, kvůli kterému odmítlo dorazit na loh dost sportovců, a dějiště či olympijská vesnice, které nejsou ve stoprocentním stavu, tomu sebralo ten glanc, to pozlátko sportovního vrcholu. samozřejmě se na některé disciplíny dívat budu - cyklistika, atletika, tenis - ale nemám televizi a noční časy také nejsou úplně eňo ňůňo. 

brzy ráno vyrážíme na houby. prý nejsou, nese se našimi luhy a háji. ale všude na instagramu pózují košíky a náruče plné hub, takže musíme vyrazit do místních lesů a něco objevit. košík i boty na to máme! jen jedeme do docela oblíbených lesů nahoru do kopců. včera jsem přes ně jela z jednoho kurzu, bokem tam stála odstavená fábie a vedle ní muž v minisukni nandávající si na hlavu paruku dlouhých havraních vlasů. nechci ho tam zítra potkat. téra