světový problém no. 1. pátrám po nějakém mejkap organizéru. všude jsou na internetu v nabídce ty plasťáci, které spamovaly všechno jůtjůberky a blogerky před pár měsíci. akrylové přihrádky, jak já říkám. asi je to praktické, leč mému stylu to absolutně neodpovídá. nechci svoji kosmetiku nikde vystavovat, jen ji chci prakticky, řádně, ale i trošku fešně ustájit. zatím mám různé škatulky, doufám, že mi mum brzy vyrobí slíbený košík/krabičku z keramiky a proutí. zatím tak pátrám a čerpám inspiraci, ale akryl a ikeové příborníky mě prostě neberou. mám dnešek volný, proto se můžu zaobírat naprosto triviálními, nepodstatnými, marnivými věcmi, které mě ale baví. || ranní kurz u dannyho byl jediným v tento den. zázvorová limonáda s limetkou se začíná stávat pravidelnou záležitostí. a neodpustila jsem si i šálek kávy. chodím tam ráda. secesní prostor s vysokými stropy. hrával tam danny smiřický na saxofón. jen s novými provozními je to trošku těžké. my štamgasti jsme zvyklí neplatit za kohoutkovou vodu ke kávě. teď se tam platí. resp. záleží, kdo je zrovna na place. takže někdy neplatím, někdy platím osm korun, a dnes moje studentka, postarší dáma platila dokonce šestnáct. byla to jako pěst na oko, protože včera měla úplně stejné kombo - káva&voda a platila o šestnáct korun méně. ozvala jsem se. pokud jim to přijde normální, tak ať tedy vodu účtují, ale ať se dohodnou na nějaké jednotné ceně, a ne že tam během pěti dnů slyším ceny tři. pan obsluhující vystartoval svojí fistulí, prý v pohostinství pracuje dvacet let, všude se voda platí, protože je vodné a stočné drahé, a ty citrony jak jsou panečku drahé, to by se mohl podnik hned zavřít. už jsem se smála a pravila, že kolem je několik kaváren či restaurací, kde se voda neplatí. a tak řekl, že naše město je asi plné bohatých podnikatelů, kteří nepotřebují vydělávat. huh.
od té doby jsem už doma. dočítám povídkovou knihu, která se čte skvěle. odpoledne jsem si na chvíli schrupla. odevzdala svého psího kámoše mým rodičům. film, který jsem měla v plánu na dnešní dopoledne, jsem nakonec odkoukala už včera večer. me before you. pro plačky jako jsem já, to bylo velmi trýznivé. brečela jsem už dvacet minut před koncem. chtěla jsem si dnes pustit něco drsnějšího, jenže co? vždyť já plakala i při posledním bratrském souboji ve filmu válečník, a tam jde o MMA. a nic drsnějšího už asi není. || pak jsem si přečetla něco o tom, že schweinsteiger by měl hrát jen za béčko manutd, nebo by ho mohl někdo koupit, protože josé mourinho si vyžádal pogbu za rekordní tři miliardy a pár drobných. jsem měla vždy mourinha ráda, tu jeho přímočarost, arogantnost. ale v posledních letech mi připadá, že se úplně zbláznil. zajímalo by mě, jak by fungoval s týmem, který má jen průměrný budget na hráče a nemůže mít každého, na koho si ukáže, tzn. žádného hráče, který stojí na pomysleném finančním olympu. jsem na premiere league letos hodně zvědavá. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat