existuje.

od té doby, co jsme si přestěhovali postele, se mi spí tak nějak lépe. resp. spala bych jako šípková růženka neustále. pouze jsem nevyřešila noční stolek. ten zkrátka nemám. skládám věci vedle postele. z toho, který jsem několik let měla, jsem udělala stolek pasující úplně někam jinam. a tak čekám, až narazím na ten nejstylovější, anebo jednoduše pouze na bedýnku. nemám ho jako přehlídku noční kosmetiky, takže k němu potřebuji připoutat lampičku, položit knížku, telefon a kapesníky. čau. || včera jsme dopoledne s liškou&dávou a liščinou mum vyrazili na vánoční trhy na kuks. zdá se to příliš brzy? každý rok tam bývají ještě před adventem, a jsou to jediné trhy, kterých se pravidelně účastním. tentokráte se konaly, stejně jako před dvěma lety, ve vesnici, a také stánky lemovaly cestu k hospitálu. trošku jsem se bála, že stejně jako předloni tam tedy nebudou ty krásné kýčové vánoční ozdoby. a nebyly! po loňském kolapsu mého stromku,který se po nazdobení skácel a s ním padla i velká část ozdob - hlavně těch skleněných po babičce a některých krásně kýčových - a já tak nemám příliš mnoho pokladů. čím dál víc se mi příčí dávat na strom plastové ozdoby, které mají vypadat jako to sklo. co jednou budu předávat svým dětem? plastové ozdoby? tfujtajxl. takže mám ráda jedinečné. budu muset pokoupit během tří týdnů, pak už budu zdobit. dnes jsem si nakoupila krásné cedulky k balení dárků, i papíry! no ale zpět ke kuksu. počasí zcela nevánoční, jen studený vítr. nakoupila jsem nezbytné pohlednice od pana škopka, už je mám všechny udané, ve čtvrtek budu psát. koření, které tam nikdy nevynechám, stejně tak frolíkovu hustou čokoládu. dali jsme si kávu, zelňačku a bramborák. nakonec pečený čaj a po více než třech hodinách jsme se zase vydali zpět domů. moje promrzlé já si žádalo hodně horkou vanu. koupila jsem si krásné kožené náušnice, konečně něco, co bude mít dlouhou životnost. z takových věcí se zkrátka raduji. || v podvečer na kurzu osmiletých pravil daneček, že ježíšek neexistuje, všechny holčičky vykulily oči, a já ho musela odvést za dveře a vysvětlovat, že existuje. koukal na mě jako z jara, že vážně věřím, a snažil se mi vysvětlit, jak to s tím ježíškem je! že to přeci kupují mamky a taťkové, a jak je možné, že to ještě nevím?! nakonec jsem ho zpacifikovala, ale i přes to, když jsem pak holčičky chlácholila, že ten ježíšek vážně existuje a že mu mají dál psát, na mě koulel očima a kroutil nevěřícně hlavou. prostě existuje a basta! téra