sobota 26. listopadu 2016

lonely.

stává se ze mě čím dál větší vlk samotář. vnitřně určitě. věděla jsem, že až se badboy stane profesionálním řidičem, budu hodně sama. nicméně jsem se chlácholila tím, že on si plní svůj sen, a stejně jsem přes den pořád v práci. ale jeho v podstatě neomezená pracovní doba způsobuje to, že jsem sama pořád. byl to i sedmnáctý listopad, je to dnešní sobota, protože to se zase děje cosi na dílně. ani dovolat se nemůžu. mám sice kupu času na četbu, filmy, svoje kratochvíle, pořád přemýšlím, jak si to doma zkrášlit a tak. ale těžko se mi něco plánuje. advent, můj milovaný čas v roce, a já už přesně vím, jak budu víkendy trávit, protože badboy mi není schopen říct, jestli někam může nebo ne. takže mě čeká příští víkend ratibořice s liškou, další pak pardubice s bárbí a další pak wroclaw se sestřeničkou. možná praha. ale nejspíš pojedu sama. je to takový divný si všechno sdílet jen tak pro sebe. a teď nemám doma ani svého psího kámoše, jel s taťkou na chalupu, a na mě padla hrozná deka. myslím, že beru ta antidepresiva úplně oprávněně. občas cítím takovou zoufalost někde hluboko v sobě, chce se mi křičet, všechno mě vnitřně hrozně bolí. a mám pocit, že stejně nikdy nikde nebudu doceněná. a vlastně nakonec měl ten ad pravdu, když mi nedávno napsal, že knížky, filmy, divadla, výstavy, šminky a občasné cestování mi to úplné štěstí nepřinesou, a že je to pro ně taková náplast. téra

Žádné komentáře :