čtvrtek 29. prosince 2016

nikdo neříkal, že to bude jednoduchý.

deratizujeme. prý že blecha psí na člověka nejde. moje nohy by mohly vyskakovat na googlu jako ukázka toho, jak člověk vypadá, když si na něm smlsne blecha. je to běh na dlouhou trať. řešili jsme to už jednou, před dvěma lety, ale do čtrnácti dnů bylo po pohromě. teď to řešíme trošku dýl. ale poslední tři dny velmi velmi intenzivně. běží neustále pračka na devadesát, bóřovi asi brzy sleze kožich, jak jsem ho vydrbala ve sprše, polknul tabletku z veteriny, náš byt se halí do biokillového hávu, vysavač už nemůže a dezinfekci, kterou si na nohy stříkám několikrát denně, je už na dně. to znamená, že už musí přijít konec války s tímhle parazitem. ||  včera posezení ve čtyřech u dannyho. príma. badboy už chtěl domů. katka chtěla domů. my s macem při chuti trajdat dál po barech. badboy na kebab. káťu jsme odvezli domů, a tradá. jen jsem si nevšimla, v jak podroušeném stavu můj milý kámoš už je. říkám to ses tak zřídil po čtyřech pivech? a on na to ne, jsem měla doma šest, když jsem maloval a dával do pořádku starý byt. aha. kocábkový bar plný. jdeme do baru, jehož součástí je v suterénu klub. hudba dle mého gusta. trošku tvrdší. žádný popík. ale džastina bych si pustila, co vám budu povídat. v jedenáct už má můj kámoš dost a ptá se mě, jestli jsou nějaká bizarní místa, kde jsem souložila. takže je na čase ho odvézt domů, aby šel spát jenže já jsem ještě při chuti jít dál. píšu m. ale ta je po lyžovačce a bar se nekoná. ad ještě neodjel. píšu bar? odpověď jsem little bit strunk already. neva? ani ne. až do vánoc jsme se teď tři měsíce neviděli, protože byl na mě naštvaný. ale tohle svátkové volno fajn. je to moje spřízněná duše. vím to devět let. ví to on. víme to oba. víš, ale po tomhle ženy obvykle touží. být se svojí spřízněnou duší. a ty to tak nemáš... prostě někdy to nejde. já žiju s člověkem, který je pro mě totální přístav. pevná kotva. jistota. teplo domova. rodina. parťák. ale moje spřízněná duše je ad. kluk, který je chaos. a říká já jsem chaos, ty jsi řád, kluci jako já, k sobě potřebují holky, jako jsi ty. je těžké to s ním rozebírat. a je těžké i říct, že s ním to prostě na vztah není. že není ta kotva. není ten přístav. není ten domov. a nemá v životě řád. řádem opovrhuje. bohém. kdyby všechno tohle byl, nikoho jiného bych ve svém životě nechtěla pro vztah víc. ale není. a vlastně kdyby takový byl, pak by to nebyl on. a tak jsou teda najeté jen koleje přátelství. just friendship. a on říká tohle všechno je to tvoje "přátelství", který prostě nemůže nikdy fungovat. moc energie. moc napětí. moc emocí. moc všeho. tak mi pak ale řekněte, kde se berou kluci-kamarádi? takoví ti, kteří vám uprostřed věty jen tak neřeknou, že kdyby mohli, tak vás začnou líbat? můj kamarád mac je ten typ kamaráda, kterého mám léta, tam to funguje. byť i on když se napije, by byl šťastný, kdybych mu ukázala prsa. || ale nikdo neříkal, že je život jednoduchej. téra

Žádné komentáře :