vypsat se.

potřebovala bych víkend po víkendu. to asi znáte, ne? v pátek ponocování, byť ten závěr byl nad knihou. v sobotu jsem tak nějak lenošila. v podstatě jsem nedělala vážně nic. a večer vyrazila jen tak s janou&markét do baru. nakonec se nás sešlo nečekaně víc a spát jsem šla zase hrozně pozdě. dopo dorazila bárbí, dělaly jsme kalkulaci na její pobyt v usa, zjistily, že řasenka artdeco je vážně nejlepší a pozpívaly jsme si. vždy přichází na návštěvu s colou. říkám dáš si něco? odpověď ne, mám přeci svoji colu jako vždy. jasně, něco k pití nabídnu zase někdy návštěvám, které přijdou méně vybaveny než má blonďatá přítelkyně. večer ještě rychlokáva s markét. v pátek mi přišla zpráva od ad. jedu v pondělí pracovně do města, uvidíme se? no way. učím od rána do večera. v pondělí ráno rozkliknu mail, student má chřipku. jdu k dannymu na kurz, přichází zpráva od e., že má střevní chřipku. tak jo, můžu. zní to asi dost divně. cca tři týdny zpátky jsem tu psala o kulometu urážek, které se snesly na moji hlavu právě od ad. zasekla jsem se. omluva přišla ještě dřív, než jsem čekala. omlouval se  mi v kuse asi dva dny. ale jsem ostražitá. prý šlo o špatný vzorec chování a pracuje se na jeho nápravě. kývla jsem na fakt, že jsem ochotná za tím udělat tlustou čáru, nemyslet víc, co mi (prý) v afektu napsal. jako malé dítko ale už se budeme přáteli navždy, viď? ujišťuje se. posílá mi pár dní na to nějaké věci ke korekci. můžu vůbec já kritizovat? můj literární počin je v šuplíku už kupu let a nic z toho. hej, tak mi ale řekni, co to píšeš? nechci to říkat. všechno, co pro mě bylo v životě důležité a on to věděl, ve vzteku použil proti mně. tím argumentuju. zdá se, že chápe. tak proč to chceš všechno o mně pořád vědět? odpověď protože prostě, téro, neptej se blbě, když to víš. ale máme prostě každý svůj život. nekompatibilní s tím druhým. občas mám pocit, že bychom si měli od tohoto podivuhodného přátelství vážně odpočinout. nekontaktovat se, nebavit se, nepsat si. nesouhlasí. dnes rychlých patnáct minut, kopnul do sebe kafe, dali jsme si spolu cigaretu, vychrlil na mě pracovní věci, které zní nakonec docela slibně. a zase zmizel jako pára nad hrncem. jako by tu ani nikdy nebyl. já odjela učit a vlastně až po cestě domů jsem přemýšlela, zda to byla realita. téra