středa 15. února 2017

prý nejpohostinnějším národem jsou turci.

těším se, až si dnes zalezu do postele s nějakým filmem. dostala jsem kupu tipů na fb a asi čtyři filmy jsem si stáhla. ve vaně dočtu ziburu,  a pak se jdu filmově obohacovat. haha. ||| včera během řízení hrozná novina. když vám nejlepší kámoška řekne, že má nějaké zdravotní starosti. úplně jsem se rozbulela do telefonu. pak jsem se za to nesnášela, vždyť nemám co brečet, musím povzbuzovat. hodně mi pomohlo, že jsem pak tři hodiny v kuse měla dětské kurzy, to se lehko na chvíli zapomíná. a pak cesta domů. úplně jsem si říkala, že než se s ní zase shledám, budu jí psát něco jako deník, jak se tu mám, co se tu děje, co se děje ve světě, atd. a taky že má na konci března narozeniny a já jí musím potěšit kupou blbin, tak začnu postupně nakupovat. večer mi volala, že děkuje za největší support. už se to všechno zdálo trošku pozitivnější. ale stejně! a jak jsem tak přišla domů, rozeštkala jsem se badboyovi v náručí, a najednou rána jako z děla. v kuchyni se utrhla polička. taková ta hodobóžová s handmade talíři od mamuš a kupou parádních hrnečků. to už bylo na mě moc. měla jsem chuť si do něčeho kopnout. badboy to poklidil. v neděli se chystám v ikee koupit regály do kuchyně, tam jsem některé věci chtěla přeuklidit. tři roky mi ta polička tak visí, a teď pět dní před předěláním se to takhle podělá. prý střepy přináší štěstí, se deklamuje. || ráno jsem odučila dva firemní, a hned u toho prvního jsem si říkala zoufalost nad zoufalost. už ani mustr nepomáhá. mustr na tabuli. druhá hodina byla fajn. cesta z města pod horami zpět k nám. na veterinu se psím kámošem. málem to se mnou švihlo, když stál na váze. 11 kilo! twl. jsem si říkala, že má tak deset max. pan doktor se mému zděšení smál, prý by o to kilo mohl mít méně, ale není to nic hrozného. na jaře a v létě bude zase jako proutek. jinak dostal antibiotika. nevím, zda ho kousla dorotka, protože ji naštval svoji přítomností u mých padres doma (občas to tak dělá) nebo snad něco jiného, ale každopádně mu veterinář vyholil místečko za krkem, píchnul injekci a teď už je to jen na antibiotikách a dezinfekci. a do toho si najednou poskočila blecha. tradááá. takže další tableta navíc. odcházela jsem z veteriny o litr chudší. bořík je objednán ještě na příští týden na ultrazvuk srdce. vzpomínám si na akci před více než dvěma lety. leželi na něm dvě sestřičky-studentky, další praktikant a já, zatímco mu paní doktorka dělala ultrazvuk. rodiče budou na horách, badboy na cestách, takže si pojedu na votoč pro moji sis, aby mi jela asistovat v zalehávání. || dost bylo psaní. kultůra čeká. btw mám doma na plátně vytištěný obraz v podvečer na hradčanech od jakuba schikanedera a mám obrovskou radost. téra

Žádné komentáře :